Seminářská zahrada - historie
Území Seminářské zahrady pokrývaly za středověku vinice. V 17. století pozemky získal a jako užitkovou zahradu využíval řád bosých karmelitánů. Pěstování vinné révy alespoň na části zahrady pokračovalo až do roku 1793, kdy zahradu převzal arcibiskupský seminář. Jako utilitární, pro veřejnost uzavřený ovocný sad, fungovala zahrada ještě na počátku 20. století, kdy její osázení ovocnými dřevinami a novou cestní síť navrhl Svatopluk Mocker, pozdější ředitel pomologického ústavu v Troji. K odbourání obvodových zdí a propojení Seminářské zahrady s navazující zahradou Nebozízek došlo poté, co zahradu v r. 1927 odkoupila obec. Veřejnosti je zahrada zpřístupněna od r. 1930. Postupná bloková substituce ovocných výsadeb probíhala v zahradě v letech 1980-2000. Ve prospěch udržení užitkového charakteru prostřednictvím ovocné kultury byla většina ovocných dřevin postupně vyměněna na základě návrhu pomologa profesora Karla Červenky a plánu zahradního inženýra Václava Weinfurtera. V současnosti je obnovována spodní části zahrady, na které se nachází i dětské hřiště. Součástí projektu zahradních architektů Zdenka Sendlera a Václava Babky je i vyřešení bočního nástupu do zahrady, které zahrnuje i obnovu Jiřinkového sadu a z iniciativy autorů též část Hellichovy ulice. V roce 1998 byla ukončena rekonstrukce objektu refektáře.
Pražské parky a zahrady (Božena Pacáková – Hošťálková a kol.)
|