Městská zeleň je soubor vegetačních prvků (stromy, trávníky, květinové záhony, keře, apod.) i neživých prvků, které je doplňují (cesty, schodiště, terasy, bazény, zídky, lavičky, přístřešky, dětská hřiště, pískoviště, aj.). Zeleň je součástí životního prostředí města a jeho urbanistické struktury a plní zejména rekreační, kulturní a estetickou funkci. Městskou zelení jsou především parky a parkově upravené plochy, lesy, hřbitovy, stromořadí, ale i zahrady u individuální zástavby či rozptýlená zeleň včetně samostatných stromů.

Třídění městské zeleně
Pro třídění městské zeleně byla v rámci zásad péče o zeleň zvolena tři základní hlediska:
1. funkční hledisko, 2. hledisko majetkoprávních vztahů, 3. hledisko významu ploch.

• Funkční hledisko vyjadřuje funkci plochy zeleně jako prvku systému všech funkčních ploch ve městě. Funkční třídění používá Územní plán HMP a podrobnější třídění Generel zeleně HMP.

• Majetkoprávní vztahy ovlivňují správu ploch, přístupnost ploch, financování údržby a rozvoje ploch, využití a uspořádání ploch; může se jednat o plochy na pozemcích v majetku státu, v majetku hl. města Prahy nebo jiných právních subjektů.

• Hledisko významu ploch je syntetické hledisko, které zohledňuje přírodní hodnotu, velikost, polohu, funkci v systému zeleně (základní prvek, spojovací článek...). Podle významu v systému zeleně se rozlišují plochy mimořádného významu (I. kategorie), plochy celoměstského významu (II. kategorie), plochy městského významu (III. kategorie) a plochy doplňkové (IV. kategorie).