Trojský zámek - projekt Green space
út – ne 10.00 – 18.00 s výjimkou pá 13.00 – 18.00, zahrada do 19.00
Do října letošního roku probíhá v Trojském zámku už třetí sezóna projektu Green space.
Prvotním záměrem celého projektu bylo založení nové tradice prezentace moderních figurativních plastik v zahradách zámku Troja – prostředí zámecké zahrady přímo vybízí k dialogu historického prostředí s novými výtvarnými prvky, a to nejen figurativními, jak se už v minulosti potvrdilo. Zámecká zahrada v Troji vychází z unikátního barokního geometrického členění typu italské komponované zahrady, které je už svou původní koncepcí spojeno s využitím ideální symbiózy architektury, vodních prvků, plastik a zeleně.
V současnosti je výtvarné umění ve veřejném prostoru často nahrazováno moderními médii a velkoplošnými poutači, a proto chce galerie přiblížit sochařskou tvorbu v přirozeném kontextu volného prostoru, navíc spojení se zelení je optimální pro většinu výtvarných artefaktů. zde
Kromě historických sochařských dekorací zahrady se proto zde i letos představuje volná skupinová výstava současného umění, věnovaná pracím čtyř českých sochařek, které pro horní parter zahrady zapůjčily na letní sezonu každá plastiku, resp. asambláže plastik.
Pro tento rok se zde setkávají autorky různých generací: Daniela Vinopalová – Vodáková je zastoupena v řadě veřejných i soukromých sbírek, je členkou Umělecké Besedy a je známá i jako autorka šperků. Jaromíra Němcová vytvořila řadu děl na sochařských sympoziích, často pracuje v kameni a zvládá úspěšně i velké formáty plastik; dnes je také úspěšnou pedagožkou na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice a autorkou grafik. Monika Immrová a Zuzana Kačerová patří naopak k nejmladší nastupující generaci; obě jsou absolventkami pražské AVU, ateliéru profesora Zeithammla, ale tvoří osobitým způsobem.
Pro návštěvníky Troji se tak otevírá možnost poznat i některé méně známé autorky a ocenit výtvarné kvality jejich díla v souznění s prostorem zámecké zahrady.
Objekt Trojského zámku
Stavba raně barokního zámku Troja byla zahájena v roce 1679. Autorem projektu zámku byl architekt francouzského původu Jean Baptiste Mathey. V návrhu zúročil zkušenosti ze svého pobytu v Itálii a inspiroval se typem římské příměstské vily. Středem a dominantou celé hmoty stavby je velký sál, z něhož se do obou stran rozbíhá chodba s enfiládou přilehlých salónů. Po stranách stavbu vertikálně i horizontálně ukončují dvoupatrové věžovité belvedery.
Sochařská výzdoba dvouramenného schodiště vedoucího do zahrady byla svěřena drážďanským umělcům Georgovi a Paulu Hermannovým. Monumentální plastiky, zdobící schodiště, symbolizují boj Titánů s antickými bohy. Jednotlivé plastiky po obvodu schodiště představují antické bohy, alegorie denních i ročních období a světadílů.
Malířské práce v přízemí zámku převážně uskutečnil Carpoforo Tencalla, v prvním patře zámku působili Francesco Marchetti a jeho syn Giovanni Francesco. Pro iluzívní výzdobu velkého hlavního sálu povolal stavebník vlámské malíře Abrahama a Izáka Godynovy.
Trojský zámek je stavba pozoruhodná a výjimečná. Spíše než zámkem bychom jej vlastně měli nazývat vilou: je totiž ozvěnou honosných římských předměstských vil, které na své dlouhé cestě viděl její stavebník, Václav Vojtěch hrabě ze Šternberka. Velkolepé domy uprostřed nekonečných zahrad jej uchvátily natolik, že se rozhodl přenést kousek "Věčného města" do své rodné země. Mladý hrabě měl šťastnou ruku při výběru místa i umělců, kteří měli jeho sen uskutečnit.
Římská vila byla vždy oázou radosti, místem odpočinku, ale také galerií uměleckých děl, která její hrdý majitel nashromáždil. Taková je i vila v Troji: zrozená pod šťastnou osmicípou hvězdou šternberského rodu, obklopená malebnými vinicemi a šumící řekou.
Ovšem nadčasový arkadický sen byl zároveň snem velice soudobým, který zrcadlil ambice jejího vzdělaného a kultivovaného stavebníka o politickém a společenském výsluní. Reprezentativní pointou stavby, která nebyla určena k delšímu pobytu, ale k pořádání slavností, bylo totiž poskytnutí vhodného místa k odpočinku císaři Leopoldovi I. a jeho lovecké družině ve vile samotné.
K této myšlence se váže ideový koncept stavby, programově oslavující moc a slávu habsburského rodu. Přivítání císaře bylo hlavním motivem stavby a snem jejího stavebníka, avšak Leopold I. pobýval v Praze naposled v letech 1679-1680, kdy byla stavba vily teprve v začátcích. A tak hrabě mohl uvítat v Trojském zámku v roce 1703 až jeho syna císaře Josefa.