Historie parku

Lov a honitba patřily dlouhou dobu výhradně k výsadám panovníka a šlechty. Pro účely lovu a honitby divoké, vysoké i pernaté zvěře a později i pro chov zvěře byly zakládány obory, a to ohrazením a úpravou lesa. Existence obor je zaznamenána již ve středověku, vrcholu dosáhlo jejich zakládání v baroku. K Pražskému hradu přináležela obora v Jelením příkopu. Ve středověku však sloužila královskému lovu a honitbě především Královská obora, která vznikla v Bubenči, daleko před hradbami opevněného středověkého města. Byla patrně založena Přemyslem Otakarem II. v roce 1268. Spojení s Pražským hradem zřejmě ústilo do východní brány u Černé věže. Rudolf II. dal tuto spojnici koncem 16. století olemovat lipovou alejí, která byla v polovině 17. století obnovena, v roce 1742 ji však zničilo francouzské vojsko. Obora byla citelně vypleněna při panských bouřích proti Václavu IV. v roce 1401, kdy zde tábořilo míšeňské vojsko. Další vojsko, tentokrát císařské, tu tábořilo i v roce 1420. Za vlády Vladislava Jagellonského proběhla výstavba, možná ovšem jen přestavba, letohrádku v pozdně gotickém slohu (1495-1502). Od husitských dob, přibližně od roku 1500, byla obora o svátku sv. Gotharda zpřístupňována veřejnosti. Z roku 1536 je doloženo vyměření obory 1500 x 1000 kroků, tedy přibližně 86 ha. Obora byla obehnána zdí se šesti vížkami. Od roku 1547 začalo období rozvoje Královské obory. Založen byl větší rybník a sázely se zde stromy přivezené z blízké Šárky. V roce 1559, po předchozím zalesnění pozemků, vznikly dva samostatné, zdí oddělené celky: východní obora s letohrádkem a západní bažantnice s myslivnou, později ovocná zahrada. Toto rozdělení se v podstatě zachovalo až do 19. století.
O rozkvětu obory v 16. století za vlády Rudolfa II. svědčí série počinů zahrnujících i velmi nákladné stavby. Lovčí hrádek postavený za Vladislava Jagellonského byl přestavěn na vyhlídkový letohrádek. Došlo k významnému rozšíření stávajícího rybníka na 21 ha. Ve středu byl z navážky vytvořen kruhový ostrov, na břehu bylo zřízeno vivarium na půdorysu antického cirku. Pro chov pstruhů a vodního ptactva byly v oboře zřízeny ještě tři menší rybníky a v celé západní části obory založena bažantnice. Kvůli zásobování velkého rybníka vodou z Vltavy bylo pod Letnou vybudováno mimořádné technické dílo, zvané Rudolfova štola. Obora, několikrát poničená v důsledku válečných tažení, byla pro původní účel naposledy zčásti obnovena po roce 1742 za vlády Marie Terezie. V roce 1804 byla zejména zásluhou purkrabího Jana Rudolfa, hraběte Chotka zpřístupněna veřejnosti. Od této chvíle nastala cílená snaha změnit oboru na velký park. V návaznosti na novogotickou přestavbu Místodržitelského letohrádku se jeho okolí rozšířilo o sousední kostelní pozemek, čímž vznikl prostor se třemi skleníky a parter s bazénem, vodotryskem a sochami. Po počátečních úpravách realizovaných za správcovství vedoucího zahradníka Josefa Fuchse byl učiněn pokus o přeměnu Královské obory na park podle jednotného plánu Jiřího Braula a Bedřicha Wünschera z roku 1845. Pro nedostatek finančních prostředků byla realizace jejich návrhu odsunuta. Zčásti k ní došlo po roce 1850, kdy byla v prostoru západně od hráze (tehdy již vysušeného rybníka) založena tzv. Tiergarten, dnes Starý park. V návaznosti na Gruberovu novogotickou přestavbu dnešní Šlechtovy restaurace byla v roce 1861 vybudována mezi restaurací a letohrádkem kočárová silnice, což připomíná kamenný jehlanec s nápisem Mesceryho silnice 1861. Vzápětí byly osázeny prudké svahy a v následujícím roce upraveno okolí restaurace. Na rozšíření promenádního prostranství u restaurace a úpravu dna bývalého rybníka došlo až po roce 1880 podle návrhu uměleckého zahradníka a tehdejšího vedoucího zahradníka Královské obory Karla Rozínka v historizujícím krajinářském a dendrologicky orientovaném pojetí. V letech 1884-85 Rozínek do této úpravy vložil rosarium (po povodni v roce 2002 nahrazeno novým rosariem v okolí Planetária). Kontinuitu Královské obory a řeky přerušila v letech 1840-45 železnice Praha – Drážďany, tzv. Podmokelská dráha. Jižní okraj obory postihla výstavba Buštěhradské dráhy v roce 1867. Východní část obory se v roce 1891 stala dějištěm Zemské jubilejní výstavy a od té doby začala fungovat jako samostatný areál s odlišným rázem zahradních úprav, navržených pro účely výstavy Františkem Thomayerem. V souvislosti s druhou světovou válkou vznikly v oboře protiletecké kryty a na zoraných loukách se pěstovala zelenina. V roce 2002 zasáhla Královskou oboru povodeň, jejíž následky si nese dodnes.