Hodnocení hluku

Nadměrný hluk je obdobně jako znečištění ovzduší jedním z nejzávažnějších faktorů působících negativně na zdravotní stav obyvatel ve velkých městech. Dlouhodobé působení hlukové zátěže může vedle poruch sluchu vyvolat i řadu dalších onemocnění, jako jsou stres, neurózy, chorobné změny krevního tlaku apod. Hlavním zdrojem hluku v městském prostředí je pozemní doprava, především silně narůstající doprava automobilová. Kromě okolí frekventovaných komunikací jsou silně exponovanými oblastmi také okolí letišť, železnic, příp. okolí stavenišť. Negativní působení hluku je zvýrazněno vysokou koncentrací obyvatel na poměrně malých plochách. Praha je v působení hluku na obyvatele nejhůře postiženou oblastí České republiky. Podíl obyvatelstva zasaženého nadměrným hlukem se pohybuje těsně pod 50 % (studie SZÚ, 1994).

(informace z ročenky Praha ŽP 2005)

Legislativně zavedeným kritériem pro hodnocení hlučnosti v životním prostředí je ekvivalentní hladina hluku L_Aeq. Je to energetický průměr okamžitých hladin akustického tlaku A. Vyjadřuje se v decibelech (dB). Současná právní úprava posuzování stavu akustické situace ve venkovním prostředí je stanovena zákonem č. 258/2000 Sb., o veřejném zdraví, v platném znění a s ním souvisejícím nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

Zákon č. 258/2000 Sb. ukládá všem provozovatelům a správcům zdrojů hluku povinnost nepřekračovat nejvýše přípustné hodnoty hluku v prostředí. Pokud by tuto povinnost nemohli dodržet, stanoví zákon obsahové a termínové požadavky pro jejich další postup ve správním řízení ve vztahu k orgánům ochrany veřejného zdraví.

Nařízení vlády č. 502/2000 Sb., které je prováděcím předpisem k tomuto zákonu, pak kromě stanovení nejvýše přípustných hodnot hluku („limitů“) v prostředí:

a) zavádí pojem „staré zátěže“ a stanoví pro „starou zátěž“ zvláštní limit L_Aeq 72 dB v denní době,
b) ukládá provozovatelům zdrojů hluku (a také správcům komunikací) zajistit nepřekročení zvlášního limitu provedením potřebných opatření tam, kde je hodnota L_Aeq vyšší,
c) zmocňuje příslušný orgán hygienické služby, aby dočasně souhlasil s překročením tohoto limitu tam, kde si náprava vyžádá delší čas, pokud tímto prodlením nebude ohroženo zdraví obyvatel.

V praxi jsou kromě deskriptoru L_Aeq používány i další charakteristiky, jako maximální hladina akustického tlaku A, L_Amax, (umožňující zachytit např. průjezdy extrémně hlučných vozidel), minimální hladina akustického tlaku A, L_Amin, (pro popis hluku pozadí), případně pravděpodobnostní hladiny L_An (nejčastěji L_A90).

Nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku A ve venkovním prostoru (s výjimkou hluku z leteckého provozu) se stanoví součtem základní hladiny hluku L_Aeq,T = 50 dB a příslušné korekce pro denní nebo noční dobu.

Tab. Limitní hodnoty pro environmentální hluk

Korekce k základní hladině L_Aeq = 50 dB pro stanovení hodnot hluku ve venkovním prostoru

Pro noční dobu se použije další korekce – 10 dB s výjimkou hluku z železnice, kde se použije korekce – 5 dB.

¹⁾ Stanovená korekce neplatí pro hluk z provozoven (například továrny, výrobny, dílny, prádelny, stravovací a kulturní zařízení) a z jiných stacionárních zdrojů (například vzduchotechnické systémy, kompresory, chladící agregáty).
²⁾ Pro zdroje hluku uvedené v poznámce ¹⁾ platí další korekce –5 dB.
³⁾ V okolí hlavních komunikací, kde je hluk z dopravy na těchto komunikacích převažující a v ochranném pásmu drah, se použije další korekce + 5 dB.
⁴⁾ V případě hluku působeného „starou zátěží“ z pozemní dopravy je možné použít další korekci +12 dB.