Fenomén (ne)sdíleného ubytování aneb jak dohnat čas

ilutrační obrázek
14. února 2020
14. února 2020

V současnosti je to již 12 let, co začal mohutný rozvoj sdíleného ubytování, jehož hlavní předností byl od počátku ekonomický přínos pro hosty i hostitele. Od té doby však již dávno obecně neplatí často zdůrazňovaná druhá přednost sdíleného ubytování, tedy vhled do života a kultury místních obyvatel. Podle radní hl. m. Prahy Hany Kordové Marvanové dnes jde vesměs o standardní krátkodobý pronájem celého bytu, kde většinou nepřijde host s pronajímatelem vůbec do styku. A je třeba říci, že v Praze již dlouho o žádné sdílení nejde.

  • 2 minuty čtení

Podnikání v oblasti krátkodobých ubytovacích služeb se již déle vymyká kontrole a je mu třeba přesně „vymezit hřiště“. V řadě evropských a amerických měst přikročili k protiopatřením, jejichž místy až extrémní přísnost je především výrazem opožděné reakce na vývoj na trhu.

I Praha v tuto chvíli řeší problém krátkodobých ubytovacích služeb, nicméně jak zdůrazňuje radní hl. m. Prahy pro oblast legislativy, veřejné správy a podpory bydlení Hana Kordová Marvanová, hlavním cílem není přehnaně regulovat, ale primárně zajistit dodržování, respektive vymahatelnost, stávajících právních předpisů a ochranu vlastnických práv rezidentů. „V první řadě potřebujeme mít od digitálních platforem přesné informace o hostitelích, hostech a bytech. Nelze efektivně vybírat poplatky a daně, když nevíme od koho. Kromě toho chceme posílit práva ostatních vlastníků bytů, aby nebyli jiným režimem užívání sousedního bytu nebo bytů nepřiměřeně obtěžováni, ohrožováni nebo na něj ve společných nákladech nedopláceli,“ upřesňuje radní Kordová Marvanová.

„V případě krátkodobého ubytování turistů mohou být v domě narušována nejen práva ostatních vlastníků bytů, ale i hospodářská soutěž. De facto jde o podnikání na úrovni penzionů či hotelů, ale bez nutnosti plnit stejné předpisy, například v oblasti bezpečnosti a požární prevence. I tuto situaci je třeba narovnat. O to teď usilujeme. Nechceme potlačovat svobodné nakládání s majetkem, ale zajistit spravedlivé podmínky pro všechny,“ dodává Kordová Marvanová.

Zajímavé je nejen srovnání vývoje situace v oblasti krátkodobých ubytovacích služeb s ostatními evropskými městy, ale také srovnání v čase. Na rozdíl od měst na západ od nás se jednalo v Praze od samého začátku spíše o podnikání než o sdílení, ač se to jako sdílení prezentovalo. Již v roce 2013 tvořily celé byty 75 % z celkového počtu pronajímaných jednotek. V té době bylo takto pronajímáno oproti dnešku zhruba pětadvacetkrát méně bytů, a proto pronajímání přirozeně vyvolávalo mnohem méně bouřlivé reakce. Jako druhé zajímavé číslo lze uvést, že v Praze 1 je odhadem 2,5 % bytů z celkového počtu bytů v Praze, ale nabídka bytů ke krátkodobému ubytování pokrývá dle údajů AirDNA.co minimálně 30 % z celkového počtu nabídek. Z toho je jednoznačně patrné, jak je tato problematika silně koncentrována na turisticky zajímavé lokality a co to pro tyto části města znamená.