Jak je to s projektem Mombacho

Ředitel Pražské botanické zahrady Jiří R. Haager nám poslal následující odpověď na článech Zemských novin k projektu Mombacho:
"Základem projektu Mombacho je studentský sen. Až do devadesátých let trpěli totiž naši přírodovědci (a jistě i studenti jiných fakult, jejichž pocity však neumím posoudit) jedním velkým handicapem. Stejně zaměření i shodně staří kolegové botanici, zoologové, ekologové a lesníci z Holandska, Německa nebo USA se totiž již v době svého studia – mnohdy povinně – setkali s tropy. Zoufale jsme cítili, jak nám taková zkušenost chybí. Ti, kdo si (s tehdy nutným obrovským úsilím) podobnou šanci vybojovali, si ověřili, že měsíc v tropickém terénu vydá za několik semestrů, a to i na té nejlepší univerzitě.
Existence terénních stanic a expediční činnost patří k náplni botanických zahrad vyspělého světa neodmyslitelně. Nahlédneme-li např. na webové stánky Missouri Botanical Garden, dopočítáme se osmnácti programů ve třech světadílech.
Sponzory hledá k naplnění svých snů a plánů kdekdo. Bolek Polívka, televize, aby zajistila dotikání časomíry až do začátku zpravodajství, atleti, jezdci na snowboardech, kaskadéři, výtvarníci i politické strany. Někdo je získává snadno, někdo naopak. Do té druhé skupiny patří i botanické zahrady, instituce sice oblíbené a bohatě navštěvované, ale nevyhovující požadavku masové sledovanosti. Tabulka se jménem dárce, díky němuž se mohla ta která část expozice realizovat, se na obrazovce v nejsledovanějším čase prostě neobjeví. A tak jsme odkázáni na instituce i jednotlivce, kteří chápou a oceňují funkci i poslání botanických zahrad, tedy na dárce kultivované.
Právě vznikající I. družstevní záložna volila při svém zviditelňování program až pozoruhodně kultivovaný. Musím konstatovat, že to byl ředitel její pražské pobočky pan Mgr.Herzán, kdo jako první oslovil nás, příjemné bylo i to, že neočekával žádné protislužby. Bylo jasné, že chce, až bude někde činnost I.DZ prezentovat, vylepšit její image tím, že patří k našim sponzorům. Ve smlouvě uvedený vstup do zahrady pro členy kampeličky zdarma byla z naší strany spíše zdvořilostní záležitost: většina jich pocházela z Ostravska a tak také tento bonus nebyl nikdy nikým využit.
Zpočátku nadějně vyhlížející nabídka majitele pozemků na nikaragujské sopce Mombacho dostala, jakmile došlo na konkrétní jednání, trhliny. Z levné dřevěné chatky se v návrhu majitele pozemku vyklubala kvalitní a poměrně drahá budova, zato doba, po kterou nám měl být pozemek zdarma k dispozici, se “scvrkla” na pouhých pět let. Na nákup pro terénní práce nezbytného ojetého auta by nezbylo nic. Protože bychom darované peníze takto doslova vyhodili, na Mombacho jsme zapomněli a soustředili se na možnost vybudování stanice v mnohem nadějnější oblasti na území Guatemaly, konkrétně ve státě Petén, o čemž jsme informovali i nového ředitele pražské pobočky I.DZ. Tato jednání probíhají a bylo by hluboce předčasné o nich sdělovat něco podrobnějšího.
Článek Pavla Blažka se snaží čtenáři podsunout jednak spojení Pražské botanické zahrady s bývalým managementem I.DZ, jednak jakési “pokoutní” jednání bez vědomí pražského magistrátu. Samozřejmě to, stejně jako většina dalších údajů v Blažkových článcích, není pravda. I.DZ byla v této věci dosud jediným sponzorem, s panem Petrem Bezručem, bývalým předsedou představenstva jsem se nikdy nesetkal ani s ním nejednal, nedostali jsme žádné další peníze od Družstevního holdingu ani od nikoho jiného. V Guatemale je o záměru velmi dobře informována česká honorární konzulka paní Dr. Eva Markus Méndez de Montenegro, organizace s níž především jednáme, je peténská pobočka WCS. Projekt stanice, který pro nás zdarma vypracoval pan doc.Dufek ze Stavební fakulty ČVUT přepracoval – aby vyhovoval místním normám – stejně zdarma guatemalský architekt.
Zavádějící jsou i další informace v Blažkově článku. Skutečně jsem mu, po předchozích zkušenostech, odmítl jakékoliv informace (včetně svého čísla bot), protože jsem si zcela jistý, že by je zkreslil. Není ovšem pravda, že investorská činnost v zakládací listině PBZ chybí, naopak. Důvod, proč na magistrátu hlavního města Prahy o existenci ideje terénní stanice nevědí všichni, kterých se ptal, je však jiná, prostá a pojmenovatelná jediným slovem – předčasnost. O tom, že jsem nic netajil, svědčí nejen poslední tři strany závěrečné zprávy ze služební cesty, kterou jsem odevzdal paní ředitelce odboru Ing.K.Vaculové v roce 1997 (které ideu výstavby terénní stanice PBZ popisují), ale především to, že návrh smlouvy s nikaragujskou stranou vypracoval osobně Mgr. Martin Vlk, tedy asistent tehdejšího pana primátora (!). Je samozřejmé, že bude-li mít záležitost pozitivní vývoj, bude návrh PBZ předložen k projednání Radě hl.m.Prahy. Nyní by to bylo, opakuji znovu, předčasné. Mimochodem, kdyby se příspěvkové organizace magistrátu obracely na nadřízené složky s žádostí o posouzení každého nápadu, který mají, nevím, co by Rada HMP dělala jiného. V případě kladného vývoje věcí se také spojím s právním nástupcem I.DZ, abychom, bude-li dárce souhlasit, upravili původní smlouvu.
Doufáme, že trvalá tropická stanice PBZ nakonec vznikne. Na její existenci závisí nejen vyšší úroveň tropických expozic zahrady (což bude přínos, který bude Pražany zajímat nejvíc), výchova odborných pracovníků PBZ, pomoc rozvojové zemi a některé ochranářské aktivity, či mezinárodní spolupráce, ale i báze, kterou budou moci využívat studenti a pedagogové jak přírodovědeckých oborů, tak i etnografové, historici a archeologové. Což může být zároveň výzvou i pro další potenciální sponzory.
 
Jiří R.Haager
ředitel Pražské botanické zahrady"

V rubrice Napsali o nás uvádíme text článku ZN, na který ředitel Haager reaguje.
18. července 2001
18. července 2001