Kampelička financovala projekt Mombacho

Slovo - 16.7.2001
Pražská botanická zahrada dostala od kampeličky peníze na vybudování pobočky Mombacho v Nikaragui. Pobočku nevybudovala. Peníze nevrátila. Kampelička zkrachovala.

Praha - Na úpatí vyhaslé nikaragujské sopky Mombacho na pozemcích Finca La Delicia latifundisty Francisca Sifuentese měla již tři roky sloužit vědeckému výzkumu pobočka Pražské botanické zahrady Mombacho. Alespoň podle smlouvy, kterou v roce 1997 podepsal ředitel botanické zahrady Jiří Haager s ostravskou I. družstevní záložnou. Záložna vložila do Haagerova projektu 660 tisíc korun. O tři roky později zkrachovala a připravila o celoživotní úspory pětadvacet tisíc kampeličkářů. Zřejmě nebyla jediným sponzorem, protože pracovnice další zkrachovalé ostravské Českomoravské družstevní spořitelny Zdeňka Flašarová uvedla, že se v kauze nikaragujských aktivit Pražské botanické zahrady zřejmě angažoval také bývalý předseda představenstva této kampeličky Petr Bezruč. "V íce nezjistíme, protože Bezruč je už mnoho měsíců ve vyšetřovací vazbě. Všechno je záhadné," řekla Flašarová. Další pečeť záhady v Haagerově projektu Mombacho pod honosným názvem Centro Científico del Jardín Botánico de Praga vtiskli pracovníci ministerstva zahraničí a konzulátu České republiky v nikaragujské metropoli Managua. "O stanici Pražské botanické zahrady nevíme ani to, že se připravovala její výstavba," řekla francouzsky mluvící žena na konzulátu v Managui, která se odmítla představit. Její sdělení potvrdila pracovnice ministerstva zahraničí Kateřina Láníčková. "O projektu Mombacho v Nikaragui nevíme naprosto nic," sdělila Láníčková. Současného předsedu představenstva I. družstevní záložny Bohumila Hagera sdělení o neexistenci Mombacha udivilo. "V e smlouvě s Pražskou botanickou zahradou je výslovně uvedeno, že peníze budou vynaloženy jedině na vybudování stálé vědecké stanice Mombacho v Nikaragui. Jestliže nebyly takto užity, pak je měl ředitel Jiří Haager vrátit. Nemáme doklad, že tak učinil, ani doklad, že peníze může použít na jiný účel," řekl Hager. Nevyloučil, že Haager mohl dostat další peníze zálož-ny prostřednictvím společnosti Družstevní holding a jejích dceřiných společností, které záložna vlastnila. "V nepopsatelné džungli holdingu se totiž ztratily téměř dvě miliardy korun," dodal Hager s upozorněním, že podobnost jeho příjmení s příjmením ředitele botanické zahrady Haagerem je náhodná. Podle pracovníků Pražské botanické zahrady Pavla Sekerky a V ěry Mandíkové by pobočka Mombacho měla existovat. V médiích totiž tvrdili, že I. družstevní záložna pomáhá pražské zahradě při založení a činnosti terénní stanice v Nikaragui. Ředitel Haager se odmítl ke sdělení svých podřízených vyjádřitt. "Nebudu poskytovat žádné informace," řekl Haager, který odepřel odpověď i na další otázku, jež vyplývá ze zřizovací listiny Pražské botanické zahrady jako příspěvkové organizace hlavního města Prahy. Podle ní nemá zahrada žádné oprávnění k investorské činnosti. "Nemohu uvěřit, že by ředitel Haager shromažďoval peníze pro zahraniční investorskou činnost bez souhlasu městské rady," prohlásil autor zákona o financování územních samospráv Miloslav Melion. Pražský radní pro oblast zakládacích funkcí metropole Filip Dvořák však uvedl, že radní ani pražští zastupitelé Haagerovi souhlas nedali. "O projektu Mombacho nic nevím. Asi o něm ví jedině ředitelka odboru městské zeleně Kateřina Vaculová, kterou řídí náměstek primátora Petr Švec," řekl Dvořák. "Souhlas s investorstvím v zahraničí jsem nevydala. Nemám k tomu pravomoci. Projekt Mombacho se neusk utečnil. Smlouvu o financování neznám," řekla Vaculová. Za zahraniční aktivity hlavního města je přímo odpovědný primátor Jan Kasl. Na dotazy k případu Mombacho a způsobu jeho financování reagoval s neskrývaným údivem. "Nevím o tom. Budu trvat na důkladném vyšetření případu," uvedl Kasl a požádal o zapůjčení dokladů, které má redakce k dispozici.

Jiří R.Haager, ředitel Pražské botanické zahrady
Základem projektu Mombacho je studentský sen. Až do devadesátých let trpěli totiž naši přírodovědci (a jistě i studenti jiných fakult, jejichž pocity však neumím posoudit) jedním velkým handicapem. Stejně zaměření i shodně staří kolegové botanici, zoologové, ekologové a lesníci z Holandska, Německa nebo USA se totiž již v době svého studia – mnohdy povinně – setkali s tropy. Zoufale jsme cítili, jak nám taková zkušenost chybí. Ti, kdo si (s tehdy nutným obrovským úsilím) podobnou šanci vybojovali, si ověřili, že měsíc v tropickém terénu vydá za několik semestrů, a to i na té nejlepší univerzitě.
Existence terénních stanic a expediční činnost patří k náplni botanických zahrad vyspělého světa neodmyslitelně. Nahlédneme-li např. na webové stánky Missouri Botanical Garden, dopočítáme se osmnácti programů ve třech světadílech.
Sponzory hledá k naplnění svých snů a plánů kdekdo. Bolek Polívka, televize, aby zajistila dotikání časomíry až do začátku zpravodajství, atleti, jezdci na snowboardech, kaskadéři, výtvarníci i politické strany. Někdo je získává snadno, někdo naopak. Do té druhé skupiny patří i botanické zahrady, instituce sice oblíbené a bohatě navštěvované, ale nevyhovující požadavku masové sledovanosti. Tabulka se jménem dárce, díky němuž se mohla ta která část expozice realizovat, se na obrazovce v nejsledovanějším čase prostě neobjeví. A tak jsme odkázáni na instituce i jednotlivce, kteří chápou a oceňují funkci i poslání botanických zahrad, tedy na dárce kultivované.
Právě vznikající I. družstevní záložna volila při svém zviditelňování program až pozoruhodně kultivovaný. Musím konstatovat, že to byl ředitel její pražské pobočky pan Mgr.Herzán, kdo jako první oslovil nás, příjemné bylo i to, že neočekával žádné protislužby. Bylo jasné, že chce, až bude někde činnost I.DZ prezentovat, vylepšit její image tím, že patří k našim sponzorům. Ve smlouvě uvedený vstup do zahrady pro členy kampeličky zdarma byla z naší strany spíše zdvořilostní záležitost: většina jich pocházela z Ostravska a tak také tento bonus nebyl nikdy nikým využit.
Zpočátku nadějně vyhlížející nabídka majitele pozemků na nikaragujské sopce Mombacho dostala, jakmile došlo na konkrétní jednání, trhliny. Z levné dřevěné chatky se v návrhu majitele pozemku vyklubala kvalitní a poměrně drahá budova, zato doba, po kterou nám měl být pozemek zdarma k dispozici, se “scvrkla” na pouhých pět let. Na nákup pro terénní práce nezbytného ojetého auta by nezbylo nic. Protože bychom darované peníze takto doslova vyhodili, na Mombacho jsme zapomněli a soustředili se na možnost vybudování stanice v mnohem nadějnější oblasti na území Guatemaly, konkrétně ve státě Petén, o čemž jsme informovali i nového ředitele pražské pobočky I.DZ. Tato jednání probíhají a bylo by hluboce předčasné o nich sdělovat něco podrobnějšího.
Článek Pavla Blažka se snaží čtenáři podsunout jednak spojení Pražské botanické zahrady s bývalým managementem I.DZ, jednak jakési “pokoutní” jednání bez vědomí pražského magistrátu. Samozřejmě to, stejně jako většina dalších údajů v Blažkových článcích, není pravda. I.DZ byla v této věci dosud jediným sponzorem, s panem Petrem Bezručem, bývalým předsedou představenstva jsem se nikdy nesetkal ani s ním nejednal, nedostali jsme žádné další peníze od Družstevního holdingu ani od nikoho jiného. V Guatemale je o záměru velmi dobře informována česká honorární konzulka paní Dr. Eva Markus Méndez de Montenegro, organizace s níž především jednáme, je peténská pobočka WCS. Projekt stanice, který pro nás zdarma vypracoval pan doc.Dufek ze Stavební fakulty ČVUT přepracoval – aby vyhovoval místním normám – stejně zdarma guatemalský architekt.
Zavádějící jsou i další informace v Blažkově článku. Skutečně jsem mu, po předchozích zkušenostech, odmítl jakékoliv informace (včetně svého čísla bot), protože jsem si zcela jistý, že by je zkreslil. Není ovšem pravda, že investorská činnost v zakládací listině PBZ chybí, naopak. Důvod, proč na magistrátu hlavního města Prahy o existenci ideje terénní stanice nevědí všichni, kterých se ptal, je však jiná, prostá a pojmenovatelná jediným slovem – předčasnost. O tom, že jsem nic netajil, svědčí nejen poslední tři strany závěrečné zprávy ze služební cesty, kterou jsem odevzdal paní ředitelce odboru Ing.K.Vaculové v roce 1997 (které ideu výstavby terénní stanice PBZ popisují), ale především to, že návrh smlouvy s nikaragujskou stranou vypracoval osobně Mgr. Martin Vlk, tedy asistent tehdejšího pana primátora (!). Je samozřejmé, že bude-li mít záležitost pozitivní vývoj, bude návrh PBZ předložen k projednání Radě hl.m.Prahy. Nyní by to bylo, opakuji znovu, předčasné. Mimochodem, kdyby se příspěvkové organizace magistrátu obracely na nadřízené složky s žádostí o posouzení každého nápadu, který mají, nevím, co by Rada HMP dělala jiného. V případě kladného vývoje věcí se také spojím s právním nástupcem I.DZ, abychom, bude-li dárce souhlasit, upravili původní smlouvu.
Doufáme, že trvalá tropická stanice PBZ nakonec vznikne. Na její existenci závisí nejen vyšší úroveň tropických expozic zahrady (což bude přínos, který bude Pražany zajímat nejvíc), výchova odborných pracovníků PBZ, pomoc rozvojové zemi a některé ochranářské aktivity, či mezinárodní spolupráce, ale i báze, kterou budou moci využívat studenti a pedagogové jak přírodovědeckých oborů, tak i etnografové, historici a archeologové. Což může být zároveň výzvou i pro další potenciální sponzory.