Máme se bát neštovic?

Večerník Praha - 17.1.2003
Podtitulek: Někdejší očkování už nikoho nechrání - V případě útoku by nebyly vakcíny pro všechny
Autor: MARTA PAWLICOVÁ
Sotva se svět trochu otřepal ze strachu z antraxu, děsí ho virus pravých neštovic. Mnohé země mohutně očkují. Relativně malé množství rozstříknutého aerosolu kdekoliv na světě totiž může způsobit velkou katastrofu. Ani u nás není nikdo před černými neštovicemi chráněn. Máme se bát?
Praha - S chystaným protiiráckým tažením, do něhož se má zapojit i Česko, se svět začal reálně obávat použití viru neštovic. USA už očkují za 400 milionů dolarů, Británie, Německo i další státy si pořizují vakcíny, očkují se izraelští vojáci, policisté i lékaři a pro svoji dávku si došel i americký prezident. "Je téměř jisté, že Irák jednak modifikoval kmen velbloudích neštovic a jednak disponuje kmenem pravých neštovic, pravděpodobně kmenem Aralsk 1970, který je ve skupině nejnebezpečnějších," sdělil exnáčelník zdravotnické služby Jan Petráš. Pomineme-li možnost, že by byla tato biologická zbraň použita v Česku jako odveta za účast v protiiráckých akcích, nemohli bychom být klidní ani při použití kdekoliv na světě. Neštovice jsou totiž zákeřnější než antrax, protože na rozdíl od sněti slezinné se přenášejí z člověka na člověka. Epidemie by se rychle šířila bez ohledu na hranice států. Střední generace ještě byla u nás očkována proti neštovicím, od roku 1977 se však v podstatě volně nikde ve světě nevyskytly, a proto očkování skončilo. "Ale ani ti, kteří byli očkování, už nemají ochranné látky," míní primářka infekční kliniky nemocnice Na Bulovce Hana Roháčová. "Možná, že by nemoc překonali v mírnější formě, ale není to pravděpodobné. Stoprocentní ochranný efekt je pouze dva roky po očkování." Hlavní pražský hygienik Vladimír Polanecký je přesvědčen, že bychom se neštovicím dokázali bránit. "Vzorek pravých neštovic nemáme, ten je pouze na dvou místech na světě - v USA a na Sibiři. Máme ale očkovací látku proti pravým neštovicím, která působí nejen na pravé neštovice, ale i jejich mutace, jako jsou opičí, velbloudí nebo jiné zvířecí," řekl Polanecký . Rezerva očkovací látky by prý byla použita cíleně tak, aby bylo zabráněno šíření nákazy v běžné populaci. "Kdyby k epidemii došlo, stačíme oočkovat dřív, než se nemoc rozšíří a to považuji za velice důležité," tvrdí Polanecký.
Pokračování na str. 2
Časy od zjištění onemocnění k fatálním následkům jsou delší než tvorba protilátek po podání očkovací látky, což je podle Roháčové až devět dnů. Tím se bezprostřední ohrožení značně zmenšuje. Ale stejně by nebylo možné plošně oočkovat celou populaci, tolik dávek očkovací látky nemáme a výroba tak velkého množství by byla komplikovaná. To nakonec připouští i Polanecký. "Vyrobit dostatek očkovací látky bude jistě problém, kdyby se neštovice rozšířily najednou." U pravých neštovic je však důležité rozpoznat onemocnění včas. Petráš se ale obává, že by to současným lékařům dělalo problémy. "Neštovice začínají za plného zdraví vysokými horečkami, pak pokračují projevy na kůži, nejdříve svědivou, pak puchýřnatou vyrážkou," vysvětluje Roháčová. Na rozdíl od dětské nemoci planých neštovic poškozují hlubokou kožní vrstvu, zanechávají jizvy a až třicet procent nemocných umírá. Jde totiž o virové onemocnění s těžkým poškozením vnitřních orgánů, ale i nervové tkáně, což může vyvolat zánět mozku a mozkových blan. Virus neštovic se přitom šíří vzduchem, je velice odolný a dokáže dlouhou dobu přežívat. Nákazu lze přenést i oblečením. Nemoc přitom nejdříve vypadá jako chřipka, plně se rozvine mezi dvanáctým a dvacátým dnem. "Když bude ohlášen výskyt neštovic, třeba v USA nebo v Evropě, lékaři u nás musí být připraveni na tuto eventualitu, jakmile jim přijde pacient schvácený horečkou," tvrdí Polanecký. Podle amerických vědců, kteří vypracovali modelovou studii šíření pravých neštovic po teroristickém činu v 3,5milionovém městě, by se hned první den objevilo 50 případů nakažení a během čtrnácti dnů by zemřelo 2600 lidí. Za dva měsíce by se neštovice rozšířily do dvaceti států USA a čtyř států Evropy. S žádným očkováním se přesto u nás zatím nepočítá. Mimo jiné i proto, že vakcinace má svá rizika - dva až tři lidé z milionu očkovaných zemřou, stovky dalších trpí vážnými vedlejšími příznaky. Téměř vyloučené, i v případě katastrofy, by bylo očkovat lidi s oslabenou imunitou, nemocné rakovinou, AIDS, lidi po transplantacích, ale i těhotné a pacienty náchylné k ekzémům.