Na pražském Masarykově nádraží zastavil legiovlak

Legiovlak, který je projektem Československé obce legionářské, se skládá z 12 zrekonstruovaných vagonů představujících vojenský ešalon. Těmito vlaky se desetitisíce čs. legionářů přepravily v letech 1918–1920 napříč Ruskem po Transsibiřské magistrále, kde si průjezd často musely vynutit bojem s bolševiky.

Součástí věrné repliky tehdejšího legiovlaku je polní pošta, těpluška, vozy zdravotní, filmový, štábní, obrněný, prodejní, krejčovský, kovářský (zrekonstruován na Slovensku), ubytovací a dva vozy plošinové. Ve všech návštěvníci uvidí rekonstruované vybavení, legionáře v dobových stejnokrojích i originální exponáty a několik stovek fotografií na panelech mapujících historii čs. legií.

Co byly legie?

Po několik století Češi patřili pod Rakousko-Uhersko, ale česká společnost nepojímala rakouský stát za svůj. Po vypuknutí první světové války se tento vztah ještě výrazně zhoršil.

Z řad Čechů a Slováků žijících v zahraničí se tvořily samostatné jednotky bojující na straně Dohody proti Rakousko-Uhersku. K nim se přidávali čeští a slovenští vojáci, kteří v průběhu války přeběhli na druhou stranu fronty. Tak vznikly legie – jednotky zahraničního vojenského odboje.

Ruská anabáze

První českou dobrovolnickou jednotkou, která se stala základem československých legií v Rusku, byla „Česká družina“. Vznikla roku 1914 z českých krajanů žijících v Rusku. Později byla přetvořena na 1. československý střelecký pluk a následně na československou střeleckou brigádu.

Naše legie svedly za 1. světové války řadu slavných bitev (např. u Arrasu, na Piavě, u Terronu...). Symbolem statečnosti našich legionářů však trvale zůstane bitva u Zborova v červenci roku 1917. Netradičním postupem se československým legionářům v počtu 3 500 mužů podařilo proniknout do rakouské obrany až do hloubky 5 km, zajmout více než 3 000 zajatců a zajistit velké množství zbraní.

Vítězství malé jednotky československých legií u Zborova bylo nejvýraznějším úspěchem na ruské frontě. Úspěch československých jednotek znamenal obrovskou propagační podporu diplomatického usilování o vznik samostatného československého státu. Do československých legií v Rusku vstoupilo přes 80 000 vojáků, z nichž více než 4 000 padlo.

Boje s bolševiky na Transsibiřské magistrále

Československé legie se poté měly co nejrychleji přesunout na západní frontu. Situace ale nebyla jednoduchá. Brzy došlo k roztržkám s bolševiky. Naše legie se staly největší vojenskou organizovanou silou v Rusku. Sovětská vláda měla zájem na tom, aby se z našich legií stalo jádro nově budované Rudé armády. To ale legionáři odmítli a chtěli se vrátit do své vlasti.

Po přepadech československých transportů na Transsibiřské magistrále se odehrálo množství bojů se sovětskou vládou, které trvaly až do úplné evakuace legií z Ruska v roce 1920. Přestože měli bolševici ohromnou přesilu, dokázali českoslovenští legionáři držet pod kontrolou celou magistrálu, což mělo velký mezinárodní ohlas.

A právě na Transsibiřské magistrále operoval i legiovlak, se kterým se můžou návštěvníci výstavy seznámit. Vlak křižuje od května 2015 celou Českou republiku a jeho cesta skončí v roce 2020.

Podívejte se na webové stránky: www.legiovlak.cz.