Petřín

Jaro a podzim jsou období, kdy je Petřín nekrásnější. Zjara rozkvétá množství ovocných stromů v Seminářské zahradě, na podzim se celý vrch halí do pestrých barev podzimního listí.

Kopec o výšce 237 m, jehož název se nejspíš odvozuje od latinské podoby slova skála (petra), tvoří spolu s Vyšehradem a Hradčany jakési „trojvrcholí“ tyčící se nad vltavskými břehy.

Tento jeden zelený masiv byl pomyslně i fakticky rozdělen na několik částí, mezi kterými se dá až na pár uzavřených zahrad volně procházet. Kdo si na Petřín nechce udělat přímo celodenní výlet, může pohodlně strávit čas pouze v některé z nich.

Od strahovských kolejí lze vyjít ke Štefánikově hvězdárně, zajít i do observatoře, posedět v rozáriu neboli Růžovém sadě, kde je nejkrásněji v červnu a červenci, kdy rozkvete množství růží. Podívat se lze také na kouzelné trvalkové a cibulovinové záhony v nedaleké Květnici pocházející z roku 1937, a zamyslet se, v kterých asi místech bývalo neblaze proslulé popraviště sloužící až do 14. století.

Je možné vydat se k rozhledně, inspirované pařížskou Eiffelovkou, vysoké 60 metrů, vyšlapat 299 schodů na její vrchol (pro vozíčkáře nebo méně pohyblivé občany je k dispozici výtah) a poté sejít do podzemí a prohlédnout si jednak základy rozhledny a dále výstavu o životě a díle Járy Cimrmana. Hned naproti pak stojí pověstné zrcadlové bludiště, otevřené stejně jako rozhledna celoročně od 10 do 18 h v zimních a až do 22 hodin v letních měsících.
Opodál, na místě bývalého pohanského obětiště, stojí také zajímavý barokní křesťanský kostel sv. Vavřince.

Kolem planiny se vine cesta s lavičkami, po které je možné absolvovat čtrnáct zastavení Křížové cesty, malovaných Josefem Führichem.

Směrem dolů k Újezdu již zasahují svahy Seminářské zahrady, která je na jaře obsypaná záplavou květů ze dvou tisícovek ovocných stromů, na které je pěkný výhled třeba i z restaurace Petřínské terasy. Zrakům ukryté je také zdejší malé jezírko, o něco níže vyvěrá pramen ve studánce Petřínka.

V zahradě blíž k lanovce se ve spodní části nachází pomník Jana Nerudy, který se nedaleko odtud narodil, a fontána s plastikou dvou chlapců hrajících si se žábou a rybou, zvaná U Žabiček, což, jak bylo nedávno zveřejněno, jsou vnuci T. G. Masaryka Leonard a Herbert Revilliodovi. O pár metrů níže směrem k Hellichově ulici se nachází dětské hřiště.

Petřín je také protkán množství podzemních štol, konkrétně osmnácti, které zde vznikaly od středověku. Jedna z nich, štola XXII, je každý víkend od poloviny dubna otevřená pro veřejnost od 10 do 17 hodin a lze v ní zhlédnout výstavu fotografií z podzemní Prahy.

Nachází se v Lobkovické zahradě, v sousedství vyhlídkové cesty vedoucí od stanice lanovky Nebozízek k Úvozu.

Na Prvního máje chodí milenci tradičně k pomníku básníka Karla Hynka Máchy, který je tak trochu skryt v romanticky zarostlém zákoutí, a to ve spodní třetině zahrady Nebozízek. Dá se k němu dojít od promenády nad Újezdem nebo od lanovky ze zastávky Nebozízek. Směrem od pomníku se naopak dá dojít až k Hladové zdi a v ní najít průchod do Kinského zahrady, která je vlastně smíchovskou částí vrchu Petřína, ale byla z ní ve své době vytvořena knížecí rodinou Kinských zahrada soukromá a v ní postaven také zámeček. Ten dnes slouží jako národopisné muzeum Musaion, kde se kromě výstav konají i kulturní akce spojené s tradičními zvyky, ukázkami řemesel a podobě.
Další částí petřínského kopce je ta pod Strahovským klášterem, přístupná z ulice Úvoz. Jeden z nekrásnějších výhledů na ni je z vyhlídky u terasy restaurace Bella Vista.

Sám klášterní komplex stojí za prohlídku, protože kromě zajímavých klášterních objektů a kostelů sv. Rocha a Nanebevzetí Panny Marie je zde Muzeum miniatur a podzemní restaurant Peklo s ojedinělým interiérem klášterního vinného sklepa z 12. století, kde vytéká ze zdi pramen do jezírka. V něm plavou pstruzi, které je možné si v restauraci i objednat.

Pro badatele je zde umístěn Památník národního písemnictví, v němž se konají zajímavé menší výstavy.

Ulicí Úvoz směrem dolů se dojde ke Galerii Josefa Sudka, následně pak do Nerudovy ulice a na Malostranské náměstí.

Vydat se na Petřín znamená vydat se na průzkumnou cestu, protože tady se dějiny převalují již od dávného pravěku.

Historie:

Již před pěti sty miliony let začaly vznikat základy budoucího vrchu Petřína, který je vlastně jen pozůstatkem mnohem většího útvaru, který se jednu dobu octil i zcela pod vodou.

Mnohem mladší historie Petřín připomíná v devátém století, kdy se zde dobýval kámen. V té době podle legendy měl údajně pod statným dubem vyšlehnout plamen na místě dávného pohanského obětiště.

K němu lidé chodili obětovat, což se nelíbilo křesťanskému panovníkovi Boleslavu II., který  zde dal vystavět původně kapli sv. Vavřince, v baroku přestavěnou podle Ignáce Palliardiho na kostel. Ten zde stojí dodnes. Snahou kněze P. Norberta Saatzera vznikla i kaple Božího hrobu, kaple Kalvárie se sgrafiti Mikoláše Alše a 14 zastavení Křížové cesty, vedoucích ze Strahova až k Božímu hrobu.

Už od 14. století dělila vrch Petřín tzv. Hladová zeď. I přesto, že šlo zřejmě o výstavbu nového opevnění s baštami, pověst, jež se ke zdi váže, praví, že ji císař Karel IV. dal stavět proto, aby nasytil nejchudší obyvatele Prahy v době neúrody.

V posledních desetiletích se zeď, dlouhá 1178 metrů a vysoká místy až 8 metrů, průběžně opravuje a snahou je navrátit jí původní podobu. Tak je dnes možné zastavit se i na vyhlídce Citadela.

Petřín se nejspíš kvůli své rozloze stal také častým místem pohřebišť, která jsou průběžně, obvykle v souvislosti s některou stavební nebo rekonstrukční činností, odkrývána.

Protkán je i množstvím pramenů, které byly využity pro výstavbu vodovodu, nicméně vodní živel je zde natolik silný, že například v roce 1965 způsobil sesuv kolejí lanovky.

Velký rozvoj zaznamenal v 19. století, kdy zde roku 1891 byla vystavěna při příležitosti Jubilejní zemské výstavy podle vzoru pařížské Eiffelovky rozhledna. Ve stejném roce byla zprovozněná také lanovka. Původní trať měla tři kolejnice a měřila 396,5 metru. Její převýšení bylo 102 metry. Provoz lanovky skončil za první světové války v roce 1916, znovu se rozjela až v roce 1932 a trojkolejnici nahradila dvoukolejnice. Dnes přepraví až 1400 lidí za hodinu, funguje v rámci pražské integrované dopravy a je dlouhá 510 metrů.

Naproti rozhledně následně přibylo také zrcadlové bludiště, které má podobu vyšehradské brány Špička. Bylo vybudováno Klubem českých turistů.

Petřín byl rozdělen do několika zahrad, a to  Kinských, Lobkovické, Nebozízku, Růžového sadu, Seminářské a parku U Rozhledny. Lobkovická zahrada není veřejně přístupná, další byly po zboření ohradních zdí volně propojeny a dnes tvoří jeden celek. V těsném sousedství u paty Petřína při Karmelitské ulici se rozkládá barokní Vrtbovská zahrada, která je z této ulice také přístupná za poplatek. Jde o jednu z nejkrásnějších zahrad svého druhu.

V průběhu 19. století zde bylo instalováno také mnoho soch, nejznámější je pomník K. H. Máchy, ale za povšimnutí stojí i další, roztroušené po celém vrchu. Z novodobých uměleckých děl se z ulice Újezd dá přijít až k pomníku obětem komunismu od Olbrama Zoubka, na kterém se mizející postavy na nízkých stupních tyčí směrem do vrchu.

Zdroj informací: PIS, www.wikipedie.cz, www.petrinska-rozhledna.cz, www.atlasceska.cz, Petřín trochu jinak