Proč by se mělo sbírat na Karlův most

Hospodářské noviny - 1. 8. 2001
Dát, nebo nedat? Jeden by neřekl, kolik rozruchu způsobí záměr pražské radnice uspořádat veřejnou sbírku na opravu Karlova mostu. Zatím to vypadá na převahu těch, kteří říkají - nedat. Vždyť město Praha na mostu vydělává skrze turisty, tak ať si ho opraví samo. A vůbec - přece platím daně! Nelze nadiktovat, co má občan udělat s obsahem své peněženky, přesto si "kauza" Karlův most zaslouží pár slov. Celkový vnitřní dluh na českých památkách - všechny ty zpuchřelé zdi, propadlé stropy, zplesnivělé a houbou napadané dřevo, roztřískaná okna a dveře, rozkradené vnitřní zařízení včetně klik, zdevastované parky, rodinné hrobky, zanedbané sbírky všeho druhu a podobně - se po dlouhých letech socialistické památkové péče, přesněji neudržování nebo udržovacího flikování, odhaduje na několik desítek miliard korun. Některé odhady hovoří o 40 až 60 miliardách. Na okamžitou nápravu tento stát nemá a ještě dlouho mít nebude. A to ani z těch daní, které se vybírají, ale ani z těch, které se nevybírají, protože leckteří Češi podle všeho považují neplacení daní stále za módní sport. Turistický ruch dotuje jiné kapitoly státního rozpočtu a státní pokladna alespoň část z těchto prostředků pouští zpět do turisticky přitažlivých oblastí velmi nerada a jen zřídkakdy.
Takže Praha - měřeno počtem turistů, kteří ji každoročně obdivují - na turistickém ruchu zrovna oslnivě nevydělává. Přitom nejen opravy, ale i prostá údržba již opravených a obdivovaných památek je věc velmi drahá. Nikdo netvrdí, že by se mezery a rezervy v pražském hospodaření nenašly, ale je trochu mimo spojovat to s existujícím problémem Karlova mostu.
Co je ovšem nejzvláštnější, je jistá ironie, která čiší z mnoha komentářů vůči samému institutu veřejné sbírky. Často tu padne srovnání s Národním divadlem - a v podtextu je slyšet, to byli ale v tom 19. století naivkové a zastydlí vlastenci. Co dnes s heslem Národ sobě? Leda tak do učebnic a karikatur. A přesto bez dobrovolných sbírek, ať už na záchranu života, na povodněmi zničené oblasti, na charitu, na kostel, který chtějí ve vesnici zachránit, protože je "jejich" a je hezký, a třeba i na ten Karlův most, se ani nyní neobejdeme. Protože stát nikdy nebude mít na všechno. Protože angažovanost lidí, i ta finanční, do nemalé míry vždy až do současnosti utvářela podobu našich měst. Dnes tak módní heslo o občanské společnosti je i o této angažovanosti. Po těch pro nás nepochopitelných vlastencích zbylo minimálně Národní divadlo. Co zbude po naší, tak nonšalantně ke všemu ironické generaci?
Na druhou stranu, výměnou za případnou ochotu finančně pomoci s Karlovým mostem, je na místě od pražské radnice žádat záruky, že celá akce neposlouží především k obohacení se firem a jednotlivců na ní zúčastněných. Žádné smlouvy utajované prý s ohledem na obchodní tajemství, jak bývá na pražském magistrátu dobrým zvykem. A také záruky, že bude práce natolik kvalitně odvedena, aby za dalších dvacet let nemusela být uspořádána další veřejná sbírka na další rekonstrukci rozpadávajícího se Karlova skvostu.
patricie.polanska@economia.cz