S náměstkem primátora Petrem Hlaváčkem o budoucnosti Prahy, metropolitním plánu nebo výstavbě metra D

Petr Hlaváček je prvním náměstkem primátora Hlavního města Prahy pro územní rozvoj a jedním z ideových otců nového metropolitního plánu. Původní profesí architekt a někdejší ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha) dosud přednáší na Fakultě architektury ČVUT v Praze. V podzimních komunálních volbách kandiduje na pražského primátora za hnutí STAN, kterým nedávno otřásla kauza Dozimetr spojená s dopravním podnikem. Jak se s ní vyrovnává? A co podle něj Praha nejvíce potřebuje? Územní plánování, výstavba nových bytů, metro D, dostavba Pražského okruhu, Vltavská filharmonie… To všechno jsou témata, o kterých jsme se bavili v rozhovoru pro LP-Life.cz.

Pocházíte ze Zlína. Jaké máte vůbec první vzpomínky na Prahu?

Můj táta byl z Prahy, z dětského domova. Jediné učiliště, které měl tenkrát možnost najít, bylo koželužské učiliště ve Zlíně. Tam na svatbě kamaráda potkal maminku z té mé moravské větve. V Napajedlech porodnice nebyla, takže jsem se narodil – a to bych vás mírně upravil – v Gottwaldově. Ještě jako miminko mě importovali do Prahy, kde jsem prožil celé dětství. Nejdřív jsme bydleli vedle Národního divadla na nábřeží. Mám hrozně hezké vzpomínky. Vozili mě po tom nábřeží v kočárku a pak jsem si hrál na Žofíně a chodil do školy hned vedle. Bylo to ono město krátkých vzdáleností. To byly šedesáté roky… Potom jsme se přestěhovali na František. To je nejhezčí městská čtvrť na světě! Kozí plácek, Vontové… Do školy jsem tam chodil taky pěšky.

Ke kterým částem Prahy máte největší vztah teď?

Stále k Žofínu a Františku. Praha je ale zajímavá v tom, že má stejně jako naše krajina mnoho různých charakterů. To je ojedinělé. Když jedete tři hodiny Saskem, stále je vpravo kukuřice, vlevo obilí. U nás jedete patnáct minut a přejedete do jiné morfologie. Praha je v tom hrozně podobná, což je dané adicí městských čtvrtí do jejího organismu. Taky proto máme v metropolitním plánu lokality.

Jste jedním z hlavních autorů nového metropolitního plánu. Mohl byste v kostce shrnout, jaké nejvýraznější změny Praze přinese?

Jsem spíš takový hlavní podporovatel, kolegové na tom udělali násobně víc práce než já. Přijde mi důležité říct – a trochu to souvisí s tím, co jsme si teď říkali – že metropolitní plán rozděluje město na lokality a podporuje jejich charakter. Někomu se to líbí, někomu ne, ale všichni trošku chápou, že to je správná cesta. Každý územní plán se dělá zhruba na dvacet až třicet let a neznamená to, že v tomto horizontu nedojde k dohodě o změně charakteru lokalit, to je určitě možné. Lokality dělí na převážné, které jsou stabilizované a kde se má podporovat ten stávající charakter, pak na lokality rozvojové - ty jsou více na zeleném drnu a je jich míň - a na přestavbové, v nichž vidíme největší potenciál Prahy. To jsou ty takzvané brownfieldy. Po tom jsou ještě hybridní lokality, které jsou převážně stabilizované, ale je tam třeba kus přestavbového území, protože tam byl například nějaký významný průmyslový závod. Každá lokalita má předepsané množství parků, veřejných prostranství a je myšleno i na vybavenost. Je to poměrně sofistikovaný digitální materiál.

Co je podle vás na tomto územním plánu nejodvážnější?

Myslím si, že byl nakreslený a projednávaný v době, kdy velkým společenským zadáním bylo všechny uklidnit ve smyslu neočekávaného rozvoje. Myslím, že většina obyvatel ví, že Praha se musí rozvíjet, protože chceme být moderní společnost založená na znalostech. Většina společnosti ale očekává, že kde má být rozvoj, tak má být známo, jakým způsobem. Proto metropolitní plán předpokládá zpracování podrobnějších plánů, které jsou jeho genetickým kódem. Některé podrobnější dokumentace jako například na Bubny nebo Nákladové nádraží Žižkov svým způsobem děláme v předstihu a promítneme je nazpátek do toho plánu. Do té doby, než se udělá dohoda, se tam stavět nemůže a směřuje to k tomu, aby podobně jako ve vyspělých městech jako je Hamburk nebo Vídeň byla podrobnější dokumentace, na které je shoda a pak se mohlo skutečně rychle povolovat. Většinu společnosti zajímá, kde v tom území budou školy, jak tam bude široká ulice, jak budou vysoké bloky a vnímají jako určitou zodpovědnost města, že to budou znát. To je princip plánu. Je to malá revoluce, ale důležitá, protože lidi byli už hodně nervózní z toho, co kde vznikne.

Veřejnost měla do konce června možnost se k územnímu plánu vyjadřovat. Už máte připomínky vyhodnocené?

To bude trvat minimálně půl roku. Minule to trvalo ještě mnohem déle, protože všechna podání byla písemně, kdežto teď jsme udělali digitální formulář. Podání je asi pět tisíc, musí se analyzovat a digitální podání nám je pomůže rychleji zatřídit. Při předchozím vypořádání, které dělá Odbor územního rozvoje, což je takzvaná přenesená působnost státní správy, to trvalo mnoho měsíců.

Vraťme se ještě k tématu výškové regulace. Proč je důležitá?

Byla klíčem dohody s UNESCO, kde jsme metropolitní plán představili na úplně nejvyšší úrovni a nyní očekáváme reakci. Máme předběžné neformální signály, že jsou za ten materiál rádi. Výšková regulace také umožňuje stabilizaci názorů a v mnohých ohledech vyšla kolegům z UNESCA vstříc. V zásadě máme tři možnosti. Jednou je propojovat města významnými železničními tratěmi a podporovat sídla typu Pardubice, Roudnice a podobně. Nebo můžeme zabírat zelené plochy a na tom je společenská shoda, že to dělat nemáme. A nebo budeme přestavovat území. Nemluvím teď o žádné památkové rezervaci nebo Letné, ale o některých částech města, které mají charakter brownfieldů. Tam může být mimo rámec dotyku s městskou památkovou rezervací debata o nějaké lokální dominantě. Některé z nich metropolitní plán určuje a některé je možné po debatě doplnit.

Začala stavba metra D, kterým by se Pražané měli poprvé svézt v roce 2029. Jak ožije okolí jeho stanic?

Jsem moc rád, že si všichni konečně uvědomili, že se město nestará jen o tu díru v zemi. Ta je přesto strašně důležitá, drahá a všichni ji potřebujeme jako veřejnou dopravu ze zanedbaného sektoru. Má velký potenciál přesadit kolegy ze Středočeského kraje na metro - na Písnici bude parkoviště Park & Ride asi pro tisíc aut. Metro ale zároveň vytváří lokální centra. Někde má Praha větší majetkovou držbu, jako třeba na Nových Dvorech. Tam bude městský projekt, kde počítáme se školou, školkami, pracovními příležitostmi, kulturním domem, poštou… Bude to komplexní čtvrť, která by měla fungovat jako plnohodnotná čtvrť krátkých vzdáleností. Někde je naopak větší majetková držba soukromá, jako například naproti Thomayerově nemocnici. Tam bylo potřeba dohodnout a zkoordinovat projekt tak, aby byl akceptovatelný pro městskou část, lidi a zároveň i pro vlastníky a investory. To se v případě Thomayerovy nemocnice povedlo, v průběhu jednání vznikl projekt nové polikliniky a kultivovaný podchod pod intenzivní komunikací, který umožňuje bezbariérový příchod přímo ze stanice do nemocnice. Bude se tam stavět deset nebo dvanáct let.

Jmenoval jste Krč a Nové Dvory, jaké jsou další oblasti, kde se bude stavět?

Další čtvrti budou Písnice, tam bude konečná a velký P+R, kde je největší potenciál na zachycení individuální automobilové dopravy, a Libuš. V prostoru naproti Thomayerově nemocnici je ještě Nádraží Krč, kde bude důležitý přestup z metra na železnici. Tyto přestupy byly dlouhodobě zanedbávány a my teď chceme železnici zapojit více do veřejné dopravy. Nejvýznamnější bude v tomto ohledu takzvané železniční spojení II, neboli metro S, které spojí trať z Úval s tratí do Černošic a se zastávkami Opera a Karlovo náměstí.

Součástí změn kolem nových stanic metra bude i výstavba bytů. Kolik nových bytů by ještě Praha potřebovala?

Je to palčivá otázka. Zjednodušeně říkáme, že je potřeba, aby stavěli všichni. Novinka je, že město se k tomu taky hlásí. Založili jsme pod mojí gescí Pražskou developerskou společnost, která v tuto chvíli připravuje asi osm tisíc bytů a v dalších fázích to bude ještě dalších zhruba osm tisíc. Příprava je to ale dlouhodobá a Praha by v tom dnešním urbanizačním trendu, o kterém ale nevíme, jestli skončí nebo ne, potřebovala zhruba deset tisíc bytů ročně. Je velmi vážná situace, stoupají ceny materiálů, jsou problémy s pracovní silou, ale zároveň drasticky stoupají ceny hypoték. Příspěvek města k výstavbě nájemního bydlení bude do budoucna velmi důležitý.

Bavili jsme se o dopravě v Praze, co se týče metra a jeho napojení na železnici. Jak to vypadá s dostavbou pražského okruhu?

Máme dva okruhy. Městský okruh je ten vnitřní. Na něj jsme připravili projekt a podle dnešních odhadů by měl stát někdy kolem roku 2035. Ten propojuje Blanku s řetězovým mostem a je velmi důležitý pro doplnění dopravní sítě a do budoucna i pro případný režim vhodného sociálně empatického mýta, aby se všechna auta vešla do centra. Pak je Pražský okruh, který staví stát. Ten je teď mediálně známý takzvanou „pět set jedenáctkou“, což je úsek mezi Běchovicemi a Říčany, kde byla Praha nařčena z podjatosti. Rozhodovalo se to v jižních Čechách, v Českých Budějovicích. Nedávno bylo vydáno právoplatné územní rozhodnutí a v tuto chvíli se sbírají stanoviska na stavební povolení. Jednou za dva měsíce se scházíme s panem ministrem s Ředitelstvím silnic a dálnic, v jehož je to gesci. To očekává, že by do dvou let mohla být zahájena stavba. Toto zpoždění je trochu zpožděním celé společnosti. Takto významné dopravní stavby jsou v konkurenčních městech hotovy už deset, patnáct nebo i dvacet let a dnes je tam už jen rehabilitují a doplňují o různá protihluková opatření, zahlubují je pod zem a podobně. Praha se velmi rozrostla a držet stopu okruhu je velmi složité. Množství aktérů, kteří jsou proti této stavbě, stoupá.

Jaké další stavby by Praha potřebovala?

Ty stěžejní dopravní stavby, skoro bych řekl životně důležité pro rozvoj, jsme si řekli. Ale je ještě spousta dalších, jako třeba Dvorecký most, tramvajové trati na Strahov, do Suchdola. Pak je velmi důležité vytrvat v přípravě brownfieldů, doplňování města a v tvorbě bydlení. Pak jsou určité radostné momenty jako třeba filharmonie. Ta stavba je velmi důležitá pro prestiž celé země, nejen pro Prahu. Doplňuje kulturní mapu střední Evropy. Jakožto národ, který měl Dvořáka, Mahlera, Smetanu a další, v tuto chvíli na kulturní mapě vážné hudby zatím nejsme a je to proto do budoucna velmi důležitý vklad nejen pro kulturu, ale i pro pedagogickou činnost. Je třeba říct, že přesto, že je dnešní situace velmi složitá, tak i v těchto podmínkách si obdobné stavby - a to nejen v Západní Evropě, ale i třeba v Polsku – na sebe vydělávají a je o ně velký zájem. Jsou to budovy, kam se nechodí jen na koncerty, ale které žijí celý den sedm dní v týdnu.

Zeptám se možná trochu neurvale, ale jakou máme jistotu, že to nedopadne jako s Kaplického knihovnou?

Už kolegové před námi na tom udělali spoustu práce. První úvahy se vedly už za pana prezidenta Havla, čili je to trochu opožděné dítě Sametové revoluce. Myslím, že je na tom velká politická shoda, kterou deklarovali kolegové i z opozičních stran. Jako tým jsme dělali všechno proto, aby filharmonie nebyla spojena s jednou politickou stranou. A také si myslím, že čas dozrál. Volba Vltavské byla na začátku trochu kritizovaná. Je ve velmi složitém, vážném až odporném stavu. Zpětně se ale ukázala jako spíš vhodná, protože je to území, které vyžaduje rehabilitaci a nikdo jiný než veřejná investice to není schopen udělat. Je tam třeba posunout tramvaj, upravit most a podobně. Byla by strašná škoda, kdyby tam vznikl třeba hotel.

V podzimních volbách kandidujete na pražského primátora. Jaké jsou vaše tři největší priority?

Pro mě je největší prioritou komplexní město, které myslí na všechny obyvatele, vnímá, že nejsme úplně všichni stejní. Někdo chce víc jezdit na kole, někdo autem a někdo potřebuje specifické prostředí. Na všechny oblasti máme různé experty a vnímáme město jako celek. Pochopitelně, jsem architekt a je pro mě velmi důležité bydlení, doprava a kultura, ale máme v týmu schopné lidi i na sociální oblast a město přátelské k dětem a k maminkám je také naším tématem.

Je to spojené i s otázkou veřejného prostranství. Svedli jsme docela vážnou bitvu s památkáři, abychom na Mariánském náměstí mohli mít obrubník jen jeden a půl centimetru mezi chodníkem a náměstím. Je to drobnost, nad kterou by se někdo mohl usmát. Moji prvňáčci na fakultě architektury společně s paní architektkou Šestákovou jezdí jako cvičení v prvním ročníku s vozíčkem pro osoby s omezenou schopností pohybu. Jeden na něm sedí, další ho tlačí a třetí to natáčí. Po čtyřech hodinách vždycky přijedou splavení a zděšení, v jakém stavu město je. To je třeba vážné téma, které je skryto pod název přátelské prostředí.

Pořád ještě máte čas učit?

Jsem zvědavý, jak to uděláme, až v říjnu začne semestr. Mám jeden předmět pro ty nejmladší, Navrhování staveb I. Tam je právě jedním ze cvičení jízda vozíkem, aby studenti poznali město. Mám tam spoustu hostů, které koordinuji a je to takový úvod do toho, co je architektura. Potom naopak garantuji předmět pro nejstarší studenty, který je o tvorbě města, developementu, koordinaci s městem a podobně.

Vraťme se ještě k volbám. Vy jste musel kompletně obměnit kandidátku kvůli kauze Dozimetr. Myslíte, že to bude k očištění strany stačit nebo budete podnikat ještě nějaké další kroky?

 

Myslím, že na městské úrovni jsme udělali, co jsme mohli. Vezmeme rozhodnutí voličů s respektem. Chtěl bych poprosit, aby vnímali, že jsme se za celou tu kauzu skutečně upřímně omluvili a všechny kroky, které děláme, děláme proto, aby kandidátka byla plná lidí, kteří svému tématu nejen rozumí, ale mají i velký étos.

Zapochyboval jste někdy, ať už v souvislosti s touto kauzou nebo nějakými osobními důvody, jestli do toho vůbec jít?

Pochybnost je v životě spíš pozitivní vlastnost. Vždycky jsem měl spíš obavu s těmi, kteří vůbec nepochybují. Takže samozřejmě.

Posledního července slavíte jedenašedesáté narozeniny. Byla pro vás šedesátka v životě nějakým milníkem?

Možná je to tím, jak jsme na škole mezi mladými lidmi, ale z nějakého důvodu si to pořád neuvědomuju. Ale nedávno jsem si v zrcadle všimnul, že trochu šedivé vlasy mám, takže to se mnou asi něco dělá. Narodil jsem se v roce 1961, což se dobře pamatuje, protože to byl pan Gagarin vystřelen do kosmu. To nemá být jen vtipná poznámka, ale vnímám to, že svět se skutečně změnil. Tehdy očekával, že budoucnost je jenom světlá a přinese neuvěřitelné technické zázraky a radostné události. Na světě v té době byly tři miliardy lidí, dneska je to zhruba devět. Čelíme věcem, které jsou neradostné a atmosféra je úplně jiná. Naším úkolem spíš bude, život zachovat. Přijde mi, že v tom je ten věk a znalost spíš pozitivní, protože nás nečekají asi úplně snadné chvíle.

Rychlá zpověď:

Původně jste architektem. Jaká stavba byla vůbec první, kterou jste projektoval?

Přišel šéf a řekl mi: „Tady máš prodejnu a restauraci na Černém Mostě I, tak uděláš úplně tu samou na Černém Mostě II. Akorát to má jiné základové podmínky, tak to musíš celé překreslit, ale vypadat to musí stejně.“

A která byla naopak vaše poslední?

Myslím, že poslední byla kavárna v Ďáblicích, které se říká Vlna. Je to tam docela významná komunitní stavba, prima kavárna, kde je vždycky nějaký program a holky tam cvičí jógu na střeše.

Kdybyste byl na podzim zvolen primátorem, co byste udělal jako první?

Jako první bych si musel sednout s kolegy a partnery a bavit se o tom, jak se sestaví koalice a jak si představujeme město. A to je svým způsobem možná ještě těžší, než uspět ve volbách.

Bylo těžší vybrat vítězný návrh Vltavské filharmonie nebo lidi do nové kandidátky STAN?

Asi tak nastejno. Jen u té filharmonie to bylo trochu zábavnější, ale bylo to taky zodpovědné a u té kandidátky to bylo hodně zodpovědné, ale hodně málo zábavné.

Co podle vás Praze nejvíce chybí?

Myslím si, že taková ta radost ze života po městě.

Co v Praze považujete za největší architektonický úlet?

Praha je strašně silné město. Když se stavěl Černínský palác, byl to tak velký barák, že takový ve městě ještě nebyl. Když my jsme chodili na fakultu, tak to pro nás byl Drákulov nahoře na severní terase a dneska je to možná překonané takovým tím hodně šišatým domem dole v Karlíně u stanice metra.

Jezdíte do práce na kole, autem nebo MHD?

Na kole hrozně málo, většinou kombinací MHD a auta.

Modré parkovací zóny ve stávající podobě – ano, nebo ne?

Parkovací zóny by měly být jednotnější pro město a měly by umožňovat určitou prostupnost do jiných městských částí. A je potřeba dohodnout, jestli by to bylo za nějaké finanční prostředky nebo jinou metodou.

Mělo by být zavedeno mýto na průjezd centrem města?

Po dokončení městského okruhu určitě.

Měla by se Praha v budoucnu ucházet o pořádání Olympijských her?

V žádném případě. Ale možná je to otázka, kdyby mezinárodní situace umožňovala organizovat Olympiádu třeba Praha-Drážďany-Wroclav po spojení vysokorychlostními tratěmi, tak by to nebyl špatný nápad.

Co pro vás znamená luxus?

Napadá mě spousta věcí, třeba spánek, čas, klid…

Do čeho je podle vás nejvýhodnější investovat?

Určitě do vztahů.

Koho byste nejraději viděl jako příštího prezidenta nebo prezidentku České republiky?

Asi nejraději Pavla Fischera, byť nevím, jestli kandiduje, nebo Danuši Nerudovou. Ale hrozně se bojím, že takové luxusní lidi nikdo nezvolí.

Zajdete si raději do kavárny nebo do hospody?

Kafe, to je jasný.

Je něco, na co byste se chtěl zeptat vy mě?

Co vás nejvíc baví ve městě?

Kultura, to propojení a vůbec život.

Takže se těšíte na volňáska do filharmonie.

To se těším. Děkuju!