Všichni jsme rukojmími

Haló noviny - 4.2.2003
Autor: Hana ŠKORPILOVÁ
Pražští řidiči tramvají se rozhodli stávkovat. Nebylo to rozhodnutí ze dne na den, ale předcházelo mu podle jejich sdělení téměř roční jednání s vedením Dopravních podniků a stále neurčité sliby, že jejich profese bude postavena na stejnou úroveň jako ostatních řidičů MHD. Jednání nevedlo k ničemu a naopak se řidiči tramvají už veřejně dozvěděli, že vlastně řidiči nejsou a co by vlastně chtěli, když mají plat devatenáct tisíc! To poslední bylo vykřikováno mezi občany velice hlasitě, protože, jak je známo, je to nejlepší prostředek jak naštvat ty, kteří také pracují a tolik nemají. A takových občanů je u nás mnoho, i když je třeba říci, že ani pražští tramvajáci žádných devatenáct tisíc domů nepřinesou, protože jde pochopitelně o hrubý výdělek a ještě navíc za vykázaný průměr za třetí čtvrtletí loňského roku. Tehdy tramvajáci přesčasy vytrhovali trn z paty vedení Dopravních podniků, které, mimochodem, dodnes nevysvětlilo, jak to vlastně bylo se zatopením metra. Koneckonců to ještě nevysvětlil ani pražský magistrát ani nikdo jiný. Řidiči tramvají udělali chybu - jejich původní požadavek, že chtějí mít tolik co řidiči autobusů, muselo mít za následek to jediné, co je přirozené. Vrchnost, a to jak z DP, tak i magistrátu, dala jasně najevo, že když dá jim, bude muset vzít kvůli bědnému stavu pokladny jiným. Řidiči autobusů pochopitelně dostali oprávněný strach a tak by je asi nikdo nepřesvědčil, aby se připojili ke svým kolegům z městské hromadné dopravy. Když se dva hádají, třetí má užitek - to každý ví. Navíc jsou už dlouhou dobu občané v různých sdělovacích prostředcích nenápadně informováni, že vlastně jízda po kolejích je jedna velká legrace a co by ti tramvajáci vlastně chtěli. Ve včerejších "lidovkách" se zase paní Petruška Šustrová nechala slyšet, že "tramvajáci ani deseti stávkami nedosáhnou to, aby je veřejnost (nebo zaměstnavatelé) pokládali za regulérní řidiče. A je skutečně s podivem, že jsou s to kvůli něčemu tak pochybnému zkomplikovat život statisíců lidí". Nevím, zda paní Šustrová má pověření mluvit za statisíce občanů, jedno však vím určitě. Slovo "regulérní řidič" by vůbec neměla vypouštět z úst, neboť vinou jejího "regulérního řidičství" vyhasl život jedné ženy na přechodu pro chodce. Ke svým literárním úvahám by si možná měla z etických důvodů vybrat jiné téma. Je možné diskutovat o tom, co měli a neměli pražští řidiči tramvají udělat nebo neudělat, nelze však přistupovat k problémům v naší společnosti tak, že jedny šmahem odsoudíme a druhé v duchu hesla "rozděl a panuj" na čas vyzdvihneme. Jeden nestávkující řidič pronesl ráno před kamerou větu "přece si nebudu brát cestující jako rukojmí" a byl kvůli tomuto výroku ranní televizní hvězdou. Škoda, že mu v té chvíli nedošla jedna skutečnost - že jsme totiž v tomto státě rukojmími všichni. A nikdo z našich vládních politiků si z toho nedělá těžkou hlavu, jako si ji ostatně nedělali ani ti před nimi. Jsme rukojmími nesolidnosti, nerozhodnosti, nekvalifikovanosti a také naprosté ignorance těch, kteří vždy před volbami vyhlašují, jak nám chtějí sloužit a po volbách se většinou starají jen o vlastní prospěch nebo úzce stranické zájmy. Produkují nekvalitní zákony, na nižších úrovních pak vyhlášky, "zapomínají" informovat občany co pořídili nebo pořizují za peníze daňových poplatníků a už vůbec nepřiznají odpovědnost za něco, co se jim nehodí do krámu. Ať se pak nediví, že někdy někomu dojde trpělivost a řekne si "blby z nás dělat nebudou".