Zameťme si před cizím prahem

Mladá fronta DNES | 9.4.2008 | rubrika: Pražské fórum | strana: 5 | autor: Pavel Klega

Nápad některých členů horní komory, aby na sebe obce převzaly povinnost uklízet chodníky, je spíše úsměvný. Novelizace zákona o pozemních komunikacích, tak jak už byla Senátem a vládou schválena, přenáší odpovědnost za úrazy na neudržovaném chodníku z vlastníků přilehlých nemovitostí na obce.
V současnosti platí nařízení, že o stav chodníku pečují majitelé přilehlých nemovitostí. Když budou platit nová pravidla pro hlavní město, dopočítáme se asi 3 800 kilometrů pozemních komunikací. Většina z nich je lemována i chodníky. Počítáme-li, že silnice je lemována chodníkem z obou stran, dojdeme ke zhruba sedmi tisícům kilometrů komunikací pro pěší.

Hlavní město vynaloží ročně na zajištění čistoty a bezpečnosti chodníků kolem 160 milionů korun. A to pečuje jen o „pouhých“ 10 procent jejich celkové plochy. Spočítal jsem, že jen v metropoli by bylo nutné přijmout dalších 6 500 pracovníků a vyčlenit desetinásobnou částku na udržování ve výši asi 1,6 miliardy korun. A to nepočítám s tím, že platí Parkinsonovy zákony, které dokládají, že cena by nebyla pouhým desetinásobkem, ale že by musela vzniknout velká armáda úředníků, manažerů, kontrolorů, mistrů, plánovačů, vyhodnocovačů, logistiků, kteří by armádu metařů a uklízečů řídili a kontrolovali.

Kdo by to zaplatil? Vymyslíme novou daň na majitele nemovitostí? Bude rovná, nebo podle počtu pater a oken? Či podle toho, kolik lidí šlape po „jejich“ chodníku? A co s těmi majiteli, u jejichž domu chodník není? Mají také platit? A co s těmi, kde jsou chodníky dva nebo tři (chudáci majitelé roháků)? Mají platit víc?

Zaplatí to nakonec občan

Od středověku platilo, že každý si má zamést před vlastním prahem. Obrazně i doslovně. V našem právním řádu platí obdobný princip už nejméně od roku 1838. Kupodivu to platívalo i za minulého režimu, na domech přece bývaly cedulky „Za úklid chodníku odpovídá soudruh...“.
Podobně to platilo a stále ještě platí ve většině evropských zemí, a překvapivě i v USA.

Snaha přehodit odpovědnost za chodníky na obce je proti duchu samosprávné a hlavně svéprávné občanské společnosti. Nápad, který se zpočátku jevil pravicově, se bohužel dostal tak daleko, že doputoval až na krajní levici - vždyť co jiného je snaha, aby se stát nebo obec za veřejné prostředky postaraly o to, co je samozřejmou povinností každého jedince - být slušný a aktivně pečovat o prostředí, v němž žije.

Vstoupí-li tento zákon v platnost, budou ho obce muset respektovat, a tedy údržbu financovat ze svých rozpočtů. Výsledné náklady však ponese zase občan, neboť rozpočty obcí jsou tvořeny mimo jiné právě z „jeho kapsy“.