Účast na archeologickém výzkumu v Choiromandres

Účastník:     PhDr. Tomáš Alušík, PhD.

Termín:   29.června – 31.července 2007

Cíl:   Zakros, Kréta - Řecko

Účel:    Účast na archeologickém výzkumu v Choiromandres

Komunikace: angličtina (bez tlumočníka)

Úhrada:    MHMP hradil ubytování; zvací strana (Ministerstvo kultury Řecké republiky) hradila cestovné a stravné

Dne:  3.10.2007 

 

Časový průběh cesty:

Pá 29.6.: Odlet do Herakleionu, nocleh

So 30.6.: Dopoledne návštěva archeologické lokality Knóssos, odpoledne přesun autobusem přes Sitii do Zakros

Ne 1.7.: Seznámení s místní archeologickou základnou a depozitářem nálezů, příprava na zahájení výzkumu – vytyčení cílů, přesných míst otevření sond v rámci lokality, stanovení přesných úkolů jednotlivých účastníků mezinárodního týmu

Po 2.7. – Po 30.7.: Vlastní archeologický výzkum lokality Choiromandres – celkem 22 pracovních dní (včetně soboty 28.7. a pondělí 30.7.); návštěva některých dalších archeologických lokalit v okolí (Kato Zakros, Karoumes, Ambeles, Mavro Avlaki, Zakros Gorge Ellinika)

Út 31.7.: Odjezd autobusem ze Zakros přes Sitii do Herakleionu, odlet zpět do Prahy

 

Předmět cesty a její přínos:

Údolí Choiromandres se nachází na východní Krétě, několik kilometrů od městečka Zakros a východního pobřeží ostrova. Od roku 1984 zde probíhá archeologický výzkum, v posledních letech s mezinárodní účastí – zejména formou povrchové prospekce a dokumentace, proběhlo zde však i několik výkopových sezón. Vykopávky i nedestruktivní průzkum odhalily zbytky rozsáhlé budovy (dále v textu „hlavní budova“), jejíž funkce není stále zcela jasná, a základy více než třiceti masivních zdí táhnoucích se přes celé údolí. Hlavní budova pochází z doby bronzové, z 2. tisíciletí př. Kr.; stejného data patrně budou i zdi, i když některé mohly být postaveny či rekonstruovány v mnohem pozdější (třeba i moderní) době.

Hlavní budova stojí na mírné vyvýšenině nad vlastním údolím. Ústředním prostorem budovy je vnitřní obdélníkové dlážděné nádvoří. Tento prostor zabírá téměř třetinu rozlohy budovy, jejíž hlavní část (jádro) má téměř čtvercový půdorys o rozměrech přibližně 12 x 12 m, a bylo patrně otevřené, eventuelně kryté jednoduchou dřevěnou střechou, která byla podpírána střední příčkou budovy a výčnělky  východní a jižní fasády, případně dřevěnou podpěrou umístěnou uprostřed nádvoří. Kolem tohoto vnitřního dvora je od jihu na východ rozmístěno šest obdélných místností, původně zastřešených pomocí břidlicových destiček. Místnosti I a II se otevírají přímo do dvora. V místnosti I byla podél jižní stěny (tedy vnitřní stěny jižní fasády budovy) původně postavena jakási lavice, jejíž zbytky se dochovaly ve vnitřním rohu v místě dotyku jižní a západní fasády budovy. Přes práh v severozápadním koutě dvora je možné vstoupit do východozápadní chodby, která zajišťuje spojení mezi místnostmi III, V a dvorem. Místnost č. IV, situovaná přímo proti vstupu do chodby, patrně neměla dveře. V místnosti č. IV i v přístupové východozápadní chodbě byly nalezeny stopy dlažby. Místnost č. VI se nalézá v jihovýchodní části stavby mimo vlastní jádro budovy a tvoří tedy jakýsi přístavek. Hlavní vchod do budovy je situován v jižní fasádě a umožňuje přístup na vnitřní nádvoří; dochoval se z něho dobře otesaný práh. Dlažba nádvoří je ovšem položena níže než práh a mezeru mezi nimi je nutno vyplnit – nedochovanými – schody. Na severozápadě navazuje na budovu terasa, jejíž opěrná zeď je přímo spojena se severní fasádou budovy, ale jediný možný přístup na ni vede přes malé schodiště vytesané do skály z vnějšího východního dvora. Hlavní budova byla postavena na hrubé skále, která se ovšem nachází pouze pod její západní a centrální částí. Proto musel být vytvořen systém mnoha podpůrných zdí / zídek vytvářejících pokračování stavební plošiny a podpírajících východní část stavby, aby mohl být zvětšen prostor budovy a dodržen obvyklý obdélný půdorys staveb tohoto typu. Podpůrné zídky,  vybudované z kamenů otesaných do tvaru tabulek, byly rozmístěny tak, že se navzájem překrývaly a vytvářely hustou síť; celek byl vyplněn a překryt kamením, střepy a zeminou, případně dlažbou. Podobné zídky se ovšem nacházely také pod podlahou (alespoň části) místností I, IV, V a pod vchodem do místnosti II – všude tam, kde bylo třeba zarovnat základy a vytvořit rovnou stavební plošinu. Základy východní fasády – provedené v této technice - mají trojúhelníkový profil. Vnější zdi budovy byly vystavěny z velkých kamenných bloků a – podobně jako příčky – jsou velmi robustní konstrukce, ačkoli budova s největší pravděpodobností neměla vrchní podlaží. V základové vrstvě hlavní budovy byla nalezena keramika ze střední doby bronzové (zvané na Krétě „mínojská“); hlavní obytná vrstva vykazuje keramiku z přelomu střední a pozdní doby mínojské. Několik keramických fragmentů ze závěru doby bronzové svědčí o určité reokupaci ještě v tomto období.

Kromě hlavní budovy se však v údolí nachází několik dalších staveb fortifikačního charakteru – již zmiňovaných masivních zdí (řecky „periboloi“) i hlídkových věží. Konstrukce hlavní budovy proto musí být chápána jako neoddělitelná součást mnohem rozsáhlejšího projektu hlídkových postů/věží a masivních zdí pokrývajících východní část údolí. Tyto zdi rozšiřují architektonický plán hlavní budovy do okolí, čímž přehrazují cesty a zamezují nečekaným vstupům do údolí. Základna i vrchol vyvýšeniny, na které stojí hlavní budova, jsou obestavěny několika zdmi, které chybí pouze na místech, kde jsou díky skaliskům zbytečné. Uvedené zdi jsou masivní konstrukce a byly vystavěny z velkých, hrubě otesaných vápencových bloků širokých průměrně 0,5 m. Tyto bloky byly umístěny ve dvou rovnoběžných řadách; prostory mezi nimi byly vyplněny menšími kameny. Průměrná šířka zdí činí 1,7 m a nejvyšší dochovaná výška 1,5 m (na dvou či třech místech). Také celá východní část údolí je zbrázděna mnoha zdmi – rovnoběžnými i sečnami – které jsou postaveny výše uvedeným způsobem; mezi nimi vedou cesty. Tyto zdi se střetávají s několika – celkem devíti - hlídkovými stanovišti rozmístěnými po celé východní části údolí. Největší a nejlépe opevněné hlídkové stanoviště – B6 – bylo postaveno na nejdůležitějším strategickém místě údolí, na úpatí kopce hned pod terasou hlavní budovy. Několik dalších stanovišť se nachází na vrcholové plošině kopce. Úplně v jižní části stojí slušně dochované základy malé věže – B1 – která je spojena s oblastí hlavní budovy mohutnou zdí. Její vnitřní průměr činí 6 m a vnější 12,3 m. Severní stěna je opatřena otvorem – snad vchodem; tato hypotéza však kvůli špatnému stavu zdiva v tom místě a nelegálním vykopávkám nemůže být definitivně potvrzena. Základové zdi věže jsou dochovány do výšky přibližně 1,2 m. Podle oxidace vnitřních stěn se musela podlaha věže nacházet asi 1 m nad základovou skálou. Věž je také spojena malou, ale silnou zdí s vyvýšeným skaliskem situovaným nedaleko směrem na východ. S největší pravděpodobností věž sloužila jako strážní bod hlídající cestu na vrcholovou plošinu kopce směrem z nedaleké rokle. Také další tři věže – B2, B3 a B4 – jsou spojeny pomocí periboloi s oblastí guard house. Věž B5 je situována jen několik metrů jižně od hlavní budovy. Věž B9 se nachází pod kopcem v údolí a je napojena na systém údolních zdí.

Podle celkového vzezření hlavní budovy (nejlépe se dá přirovnat k menší tvrzi), místní topografie (na vyvýšenině nad údolím a u vstupu do rokle, kterou procházela důležitá cesta) a systému zdí, z nichž některé uzavíraly nebo alespoň omezovaly přístup do údolí a na vyvýšeninu, se zdá, že budova sloužila k vojenským účelům a nejčastěji bývá označována anglickým termínem „guard house“ (strážní dům). Jde o stavby nejčastěji obdélného půdorysu maximálních rozměrů asi 12 x 12 m, většinou mají centrální dvůr, okolo kterého se rozkládá několik místností a v jejich blízkosti se nachází alespoň jedno malé hlídkové stanoviště. Vystavěny byly z masivního zdiva – jednotlivé neopracované bloky kamene mohou mít až přes 1 m. Na celé Krétě je známo několik desítek staveb tohoto typu, většina z nich byla zdokumentována právě v regionu Sitia – Zakros.

V rámci výkopové sezóny 2007 bylo rozhodnuto pokračovat ve vykopávkách, resp. otevřít nové sondy na celkem čtyřech místech v rámci údolí – před hlavní budovou; na protější vyvýšenině zvané Lourides a na dvou místech na druhé straně údolí. Společně s řeckým kolegou jsem vedl výzkum v nově otevřené sondě na druhé (východní straně) údolí a zkoumali jsme stavební techniku, charakter, chronologii a funkce zdí označených čísly 11, 14 a 18. Výzkum během celých 22 dnů přinesl řadů cenných zjištění i překvapivých poznatků, k (téměř) definitivní jistotě některých nejistých či sporných bodů však bude třeba ještě pokračování (patrně příští rok) a především důkladné studium výkopových deníků a plánů a především nálezů (vesměs keramika). Konkrétní (předběžné) výsledky výzkumu však zde bohužel uvést nemohu, neboť nejsem vedoucí výzkumu a k uveřejňování jakýchkoli konkrétnějších informací nejsem oprávněn.

O víkendových dnech jsem podnikl několik pěších výletů do bližšího okolí Zakros za účelem návštěvy některých archeologických lokalit regionu – např. mínojský palác Kato Zakros (zbytky paláce a přístavního města z pozdní doby bronzové), mohutné zbytky mínojských „guard houses“ v Ambeles, Mavro Avlaki a Karoumes a zbytky sídlištěZakros Gorge Ellinika z přelomu doby bronzové a železné v hloubi rokle Zakros.

Tato cesta mi umožnila navázat těsné kontakty s pracovníky Ministerstva kultury Řecké republiky – ředitelka výzkumu Dr. Stella Chryssoulaki působí ve vedení řecké správy starožitností a muzeí. Existuje totiž záměr, že lokalita Choiromandres bude po ukončení výzkumu a následné publikaci zpřístupněna veřejnosti – v souladu s moderními trendy péče o archeologické kulturní dědictví a v jeho rámci i péče a kontakt s návštěvníky. Na tomto poli je možné dále rozvíjet spolupráci s řeckým ministerstvem kultury a uplatnit zkušenosti s péčí o archeologické kulturní dědictví v Praze a obecně celé České republice.

Více o archeologických lokalitách uvedených v textu viz T. Alušík: Defensive architecture of prehistoric Crete. British Archaeological Reports – International Series 1637, Oxford.