Záchranný archeologický výzkum v areálu Masarykova nádraží

Na ploše vymezené Masarykovým nádražím, Hybernskou ulicí a magistrálou proběhl v průběhu několika měsíců uplynulého roku záchranný archeologický výzkum. Ten předcházel připravovanou novostavbu hotelu. Z archeologického hlediska se jednalo o zajímavou plochu na okraji Nového Města, kudy probíhalo opevnění a směřovaly komunikace do města. Výzkum odhalil několik horizontů osídlení.

Nejstarší doklad lidské činnosti představují zbytky cest, které předcházejí ještě výstavbě Nového Města za vlády Karla IV. Dochovány byly zejména pozůstatky kvalitně dlážděné silnice směřující do Karlína. Spolu se založením Nového Města v roce 1348 vznikla potřeba výstavby opevnění a bran. Dotčená plocha umožnila odkryv jedné ze čtyř novoměstských bran – Horské brány. Bránu tvořily dvě hranolové věže obdélného půdorysu a mezilehlý průjezdem. Výzkum prokázal šířku průjezdu 8 m, délku věží 16 m, přičemž jejich šířka je s největší pravděpodobností rovněž 8 m (síla zdiva 2,2 m). Od brány vedla dlážděná silnice, ke které přiléhaly hradební příkopy.

Další výrazný horizont je spojen s událostmi třicetileté války, kdy došlo k posílení a modernizaci opevnění vlivem očekávaných válečných nebezpečí. Před bránou vznikla reduta tvořená příkopy, zemními valy a dřevěnými palisádami. Záchranný výzkum doplnil hmotné prameny k dobývání Prahy švédskou armádou v roce 1648. Nálezy několika střepin dělových granátů, křesadel, olověných kulí a kompletních lidských ostatků v zásypu příkopu ilustrují s největší pravděpodobností prudké boje z října 1648.

Válečné zkušenosti vyvolaly další rychlou modernizaci systému opevnění. V průběhu několika let vyrostl v zájmové ploše nový bastion sv. Mikuláše. Archeologický výzkum odhalil severní obezdění v délce takřka 60 m (při šířce 3,5 m). Před bastionem byl vyhlouben rozsáhlý příkop, který byl zasypán až v souvislosti se zánikem celého opevnění v 70. letech 19. století.

Poslední časovou etapu reprezentují nálezy spojené s existencí nádraží, které zde vzniklo před polovinou 19. století. Jednalo se o základová zdiva přesuvny, budov celních skladů, kantýny pro zaměstnance nádraží, kovárny a administrativní budovy. V systému nádraží byly dosud neznámé dvě železobetonové podzemní nádrže, které za druhé světové války sloužily jako zásobárny vody pro parní lokomotivy.

Z památkového hlediska lze vyzdvihnout zachování středověkých reliktů Horské brány a novověkého obezdění bastionu sv. Mikuláše, které budou v podzemí novostavby ochráněny a zachovány.

Více informací o výzkumu naleznete na webu společnosti Archaia Praha, z. ú.