Rušení klidu v přírodě hlasitou hudbou
V lese je mimo jiné zakázáno rušit klid a ticho. Hlasitá hudba, zpěv, křik a podobně nejen znepříjemňuje pobyt ostatním návštěvníkům lesa, ale hlavně plaší zvířata, která jsou citlivá na hlasité a neočekávané zvuky. V chatových oblastech je třeba dodržovat noční klid, hluk totiž ztěžuje noční orientaci například sovám a netopýrům.
Hlučet v lese je zakázáno
Hluk je pro zvířata nebezpečný. Narušuje jejich přirozené životní cykly. Především pak komplikuje jejich dorozumívání. Přitom akustická komunikace mezi rodiči a mláďaty je u mnohých druhů naprosto klíčová. Jakékoliv vyplašení zvířete v zimních měsících pak znamená neočekávaný výdej energie, který může mít za následek prochladnutí zvířete a smrt. Na to, že je v lese nutné zachovávat ticho, pamatuje hned několik legislativních norem:
Rušit klid a ticho v lese zakazuje § 20 zákona 289/1995 Sb. (zákon o lesích). Zákaz se nevztahuje na hospodaření v lesích (těžební a pěstební činnosti apod.) a výkon práva myslivosti.
Rušení klidu (stejně jako další povinnosti a zákazy v lese) kontroluje lesní stráž, v případě potřeby v součinnosti s policií. Za rušení klidu a ticha v lese je možné uložit pokutu až 5 000 Kč.
K tématu se vyjadřuje i zákon o myslivosti (449/2001 Sb.). Podle § 9 je zakázáno plašit zvěř jakýmkoliv způsobem, s výjimkou opatření k zabránění škodám působeným zvěří a dovolených způsobů lovu. Dále je zakázáno rušit zvěř při hnízdění a kladení mláďat a provádět další činnosti záporně působící na život zvěře jako volně žijících živočichů, pokud nejde o činnosti při obhospodařování pozemků nebo o činnosti při návštěvách honiteb jako součástí krajiny. Za tyto přestupky hrozí pokuta až 10 000 Kč.
Okrajově by se rušení zvířat mohl týkat i zákon na ochranu zvířat proti týrání ( 246/1992 Sb.), který dle § 4 považuje za týrání zvířat bezdůvodné vyvolávání a nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy. Za týrání zvířat je možné uložit pokutu až 500 000 Kč.
Všechny druhy živočichů i rostlin (až na vyjmenované výjimky řešené v jiných zákonech jako jsou např. škůdci, původci chorob, hospodářská zvířata, lovná zvěř apod.) požívají zvláštní ochrany podle zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Speciální ochranu pak mají (podle § 5a a téhož zákona) volně žijící ptáci, kde je výslovně zakázáno jejich rušení, pokud jde o vyrušování významné z pohledu směrnice o ptácích (směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků).
Ohrožené a vzácné druhy živočichů a rostlin mají ještě speciální ochranu podle § 48 – 50 zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Z pohledu rušení hlukem je důležitý zejména § 50 odst 2, který stanovuje, že je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat.
Za přestupky spáchané podle zákona 114/1992 Sb. se pokuty různí od 10 000 do 100 000 Kč podle závažnosti přestupku. V případě, že k přestupku dojde ve zvláště chráněných územích (maloplošné: národní přírodní rezervace a památky, přírodní rezervace a památky; velkoplošné: chráněné krajinné oblasti a parky) může být sazba pokuty až dvojnásobná.
V terénu kontrolu vykonává stráž přírody, v případě potřeby v součinnosti s policií. Pokuty ukládá Česká inspekce životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny, správa národních parků, újezdní úřad nebo jiný orgán ochrany přírody.
Můžeme v lese "řvát jak na lesy"?
Odpověď je jednoduchá: Nemůžeme. Jednak se to nesluší, jednak to zakazuje lesní zákon. V zákazovém § 20 je hned první bod „zákaz rušení klidu a ticha v lese“. To platí i pro "lesy-nelesy", třeba příměstské lesy a parky. Tam na to obvykle upozorňuje i návštěvní řád.
V lese nikdy není tak docela ticho. V létě se do toho hned od rána pouštějí ptáci, později se přidávají dřevaři (ti to mají dovolené, ale jen při práci), houbaři a další. I vlak na přejezdu lesní cesty houká a silnice protínající lesy se se nikdy neodmlčí docela. Přesto je zakázáno přidávat další virvál. Stromům to asi nijak zásadně nevadí (i když, kdo ví?), jde zejména o lesní živočichy. Většina z nich má skvělý zrak, čich i sluch. Hlasitý nebo neobvyklý zvuk pro ně automaticky znamená výstrahu, a v reakci na ní rychlý útěk někam jinam. Pokud je ale hluku moc a z různých směrů, může se celý den změnit v úzkostné přebíhání z místa na místo nebo skrývání se v houštině, kam nikdo neproleze. Nezbývá čas na krmení, mláďata a vůbec vše, co potřebují zvířata během dne vyřídit.
Ptačí mláďata se učí zpívat odposlechem svých rodičů i sousedů v okolí. Pokud se v důsledku rušení nebo trvalého hluku neslyší, tak se to sice naučí, ale jejich melodie bývají prostší, chybí komplikované motivy a trylky. Zvukem se dorozumívají i mnohá mláďata se svými rodiči či rodiče mezi sebou.
Noční druhy se orientují téměř výhradně sluchem. Netopýři to vylepšili k naprosté dokonalosti. Vydávají ultrazvukové signály, které se po odrazu vrací a z nich poznají i za úplné tmy, co je před nimi, zda to obletět nebo ulovit. Sluch je klíčový i pro sovy, které samy létají tak tiše, že slyší každé myší šustnutí na zemi. Pro sovy je noční hluk v blízkosti lesa zvlášť zákeřný.
Nejproblematičtější je pak rušení zvířat v zimě. Ta je pro všechny volně žijící živočichy energeticky náročná. Pomiňme tedy křivku, ptáka se zkříženým zobákem, který se živí hlavně semeny smrků a v zimě má tedy tolik potravy, že běžně hnízdí na přelomu roku. Většina divokých zvířat v zimě velmi tence balancuje mezi omezeným příjmem energie z potravy a jejím vydáváním při jakémkoliv pohybu a nutném zahřívání těla. Vyplašení náhlým hlukem způsobí neočekávaný výdej energie, který už zvíře nedokáže nahradit.