Dárek, který se nedal zabalit

Každoročně si kladu otázku, proč se neustále snažíme v posledních dnech roku všechno stihnout a dokončit, obejít a potřást rukou co největšímu počtu přátel. Kde se v nás bere představa, že to, co jsme zanedbali nebo nestihli, musíme mít v diáři k 31. prosinci odškrtnuto: SPLNĚNO?

Asi čekáte dokonalou odpověď, vědecké vysvětlení střižené exkurzem do mé lékařské profese. Přiznávám, že ani letos nenajdu vysvětlení. Hledání odpovědi máme v sobě zřejmě zakódované a bez obvyklého shonu by nám závěr roku připadal nudný. Přesto se zkusme s trochu pokory na pár okamžiků zastavit.

Máme za sebou neuvěřitelných a především svobodných dvacet let a stejný počet vánočních svátků a silvestrů. Občas si zvláště na ty první polistopadové Vánoce 1989 vzpomenu. Ještě jsme neměli velká nákupní centra, ulice nezářily výzdobou jako poslední roky. Obchodů bylo podstatně méně než nyní a byly ještě plné věcí, které nikdo nechtěl, a ty, které jsme si přáli, ještě ve výlohách nebyly, nebo byly, jak se říkalo, podpultovky.

Mám ty první Vánoce bez jedné strany a vlády spojené s pocitem, že nebyly naplněné nákupním shonem. Byla to, jak si vzpomínám, doba, kdy jsme si užívali svobody, radosti z toho, co přijde. Byl to zvláštní a moc krásný čas očekávání, kdy jsme po dlouhé době ani moc nelpěli na tom, co pod stromečkem objevíme. Dárek, který jsme tehdy všichni dostali, celá naše země, se stejně nedal zabalit.

Na životní tempo, které se během dvaceti let zrychlilo, si nestěžuji. Nežehrám ani na to, že nám (také) záleží na tom, čím své blízké pod stromečkem překvapíme, čím nám oni udělají radost, jak budou dárky zabalené. Nechci radit, abychom zavrhli hmotné dary a věnovali se jen radostem duchovním. Zkusme však aspoň na pár okamžiků zůstat stát a zamyslet se nad tím, čím nás život opravdu činí šťastnými a spokojenými. Jestli jen hora dárků, přes které není vidět stromeček, nebo přítomnost našich nejbližších, možnost strávit s nimi čas plný společných prožitků.

Můžeme si to promýšlet například na Staroměstském náměstí, kde tradičně stojí pražský vánoční strom. Jeho obnovená tradice symbolizuje už léta onu duchovní podstatu nejkrásnějších svátků roku. Sem nepřicházejí lidé kvůli dárkům, ale právě kvůli atmosféře, pohodě, kvůli tomu, aby přemýšleli o věcech, na které jim jindy nezbývá tolik času.