Odpověď radního Igora Němce Jiřímu Rumlovi na článek v LN

Nebudu unavovat obsáhlým zdůvodňováním toho, co vedlo  komisi pro koordinaci aktivit na veřejných shromážděních na území Pražské památkové rezervace k jejímu rozhodnutí. To bylo mnohokráte vysvětlováno v novinách i televizi. Jistě  těmto argumentům rozumíte a plně je chápete. Čili to, že jednání komise považujete za provokaci (vůči Vám, či komu?) je jistě jen zástupný problém. Navíc bych si dovolil  připomenout, že žijeme v demokratické společnosti, kdy představa mého vlivu na jednání komise (mám pouze jeden hlas jako ostatních 15 členů) je poněkud z jiného světa - světa  totalitních praktik, o kterých víte jistě víc než já a mnoho jiných.

Ne, nebojte se, nemíním unavovat a připomínat Vaši minulost, či vznášet nad Vámi pochybnosti, jak činíte Vy. Ale rád bych se vrátil k některým nařčením, které jste vyslovil a na která  musím reagovat kvůli důvěře občanů, kteří mne zvolili.

Nejprve si ulevujete tím, že říkáte, že. na potvoru. jsem byl zvolen předsedou komise já, a dále že jsem se neblaze proslavil jako povodňový primátor. Předsedou komise mne zvolila, Vám zřejmě na potvoru rada města. Jako primátor Prahy v době povodní jsem učinil vše, co bylo možné učinit pro záchranu města, života a zdraví jeho občanů.

Jsou bohužel i lidé, kteří by se raději smířili se ztrátami na životech (pokud se to nedotýká přímo jich), jen kdyby jezdilo metro. V Praze nebyla žádná lidská oběť. Jako novinář  jste jistě četl veškeré zprávy, které jednoznačně konstatovaly, že krizový štáb nezapříčinil rozsáhlé materiální škody, ke kterým bohužel došlo. Je zajímavé jak hodnocení našeho nezávislého tisku kontrastuje s názory skutečných odborníků sdružených do Asociace národních správců záplavových oblastí, která mne pozvala jako jednoho ze tří hlavních řečníků na mezinárodní konferenci do St. Louis v USA. Tam naopak vysoce hodnotili záchranu lidských životů v Praze a mé vystoupení bylo pozitivně přijato. Doma však žádný není prorokem.
Nevím odkud pramení úporná snaha představit mne jako odpůrce Václava Havla, se kterým jsem se každý týden setkával ještě jako ministr? Místo přiznání, že původní žádost organizátoři akce Koncert ANO pro EU prostě nezvládli, tak se hledají motivy, kde se dá.

Zároveň Vaše úvaha je tak trochu po sezóně. Komise i přes tu skutečnost, že organizátoři opět nesplnili elementární podmínky pro projednání žádosti (které platí pro všechny žadatele), z důvodu mimořádnosti a důležitosti referenda, jim vyhověla a koncert se může konat na Václavském náměstí - na místě, které sami požadovali. Při srovnání tohoto koncertu s Dnem lidských práv před patnácti lety jsem k Vám pocítil lítost. Musela Vás jistě jako soudného člověka (tak Vás znám) bolet ruka. A jak je to s moji předlistopadovou minulostí (když už se  dotýkáte pro Vás tak choulostivé záležitosti)? I když ji notoricky znáte, rád odpovím.
Pocházím z rodiny, která si potrpěla na čest. Ať to byl můj dědeček - legionářský generál, či otec, který se aktivně účastnil protifašistického odboje a komunistický režim jim to pěkně spočítal. Pro úplnost - nikdy jsem nebyl ani v SSM, protože bych se nesměl vrátit domů. Pracoval jsem v  softwarové společnosti s Ivanem Havlem, Sašou Vondrou, Martinem Paloušem, Ivanem Maškem. Ti Vám o mém chování mohou podat informace. Já to dělat nebudu.
Takže se ptám znovu - proč ?


RNDr. Igor Němec
radní hl. m. Prahy