Účel světí prostředky, ale jaké?

„Hlas lidu, hlas boží“, říkávala moje babička. O významu tohoto tvrzení, které ve své prapodstatě nemá nic společného s Bohem, ale o to více o naslouchání lidem, mě přesvědčil až život. Každý z nás by měl naslouchat lidem kolem sebe, obzvláště však politik, kterému lidé, voliči, svěřili důvěru zastupovat jejich zájmy.
Pražský primátor mezi takové politiky patří. Proto, když se v deníku Právo, v rubrice vyhrazené pro názory čtenářů objevilo konstatování, že „současný primátor je slabý, nepraktický, slibuje, ale nic nedodržel...“ vzbudilo to jeho pozornost a rozhodl se, že by si rád s pisatelkou osobně pohovořil. Zajímalo ho, na základě čeho, pisatelka, paní Ing. Králová, k tomuto názoru dospěla.
Požádala jsem proto redakci deníků Právo o adresu Ing. Králové, abych se s ní mohla spojit a pozvat ji na návštěvu k panu primátorovi.
Ukázalo se, že paní inženýrka své názory sdělila redakci na korespondenčním lístku, na kterém byla plná adresa do Vodičkovy ulice, bohužel číslo domu bylo částečně zakryto poštovním razítkem. Nebylo zcela jasné, zda se jedná o číslo 40 či 42. Protože však Vodičkova ulice končí číslem 40, usoudila jsem, že to bude to správné číslo. V pozvání jsem navíc uvedla číslo mobilního telefonu, na který je možné volat bez časového omezení.
Výsledek mého snažení: telefon se neozval, na nabízenou schůzku se nikdo nedostavil a pošta vrátila dopis zpět s lakonickým konstatováním adresát neznámý.
Škoda. Dosud jsem žila v blahém domnění, že za posledních deset let už se pomalu lidé naučili alespoň trochu si stát za svým názorem a nechovat se například jako kdysi „všemocní domovní či jiní důvěrníci“, kteří se tak rádi schovávali za různá anonymní udání či pomluvy, které vkládali do úst jiným. Zřejmě jsem se mýlila. Tato zkušenost mne opět poučila, že nelze věřit ničemu, o čem se osobně nepřesvědčím.
Na závěr bych se chtěla omluvit všem ženám, které nesou jméno Ing. Králová, že se touto cestou dostaly na stránky novin. A toho, kdo jejich jméno zneužil ke svým veřejným, fakty nepodloženým výlevům, bych ráda upozornila, že se mírně řečeno dopustil přestupků, který svědčí o jeho pochybné morálce. V úvodu citovaná babička by se asi vyjádřila lakoničtěji. „Co chceš děvenko - účel světí prostředky“. Jen v tomto případě nevím jaký a hlavně čí účel.

Svatava Hirschová,
mediální asistentka pražského primátora