V Praze se usídlili bobři, pražská záchranná stanice pomohla prvnímu z nich

Výskyt bobrů evropských na Vltavě v hlavním městě potvrdila Česká zemědělská univerzita v Praze teprve loni na podzim, a to díky fotopastím, které pohyb rodinky velkých huňatých hlodavců v noci zachytily. Bobři se do Prahy vrátili po téměř dvou stoletích a je tak velmi pravděpodobné, že bobr, který jako první otestoval připravenost záchranné stanice, pochází právě z této průkopnické pražské bobří rodiny.

S výjimkou metropole se bobr v několika posledních desetiletích začal na českých řekách, potocích a rybnících objevovat stále častěji, ačkoli v 19. století byl v českých zemích zcela vyhuben. Postupně se k nám vrací podél řek z okolních zemí, především z Německa a Rakouska. Stále se ale v Česku řadí mezi silně ohrožené živočichy.

Bobři jsou dokonale přizpůsobeni k pohybu ve vodě, mezi prsty na zadních končetinách mají plovací blány, jejich hustý kožich je takřka vodotěsný, široký lysý ocas používají jako praktické kormidlo, a než se zanoří pod hladinu, dokážou neprodyšně uzavřít nozdry i ušní otvory. Pod vodou vydrží až několik minut a pod vodou jsou také vchody do hrází a hradů, které si bobři staví na vodních tocích z větví a stromů. Můžou tak ucpat proud a způsobit i lokální záplavu. Postupným nahlodáváním dřeva svými silnými zuby zvládne bobr pokácet i kmen o průměru 70 centimetrů. Právě ohryzané kmeny stromů v břehových porostech obvykle prozrazují, že někde poblíž má bobr své sídlo.

Záchranná stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy přijme ročně kolem 3 000 zraněných či jinak handicapovaných volně žijících živočichů. Ačkoli bobr využil jejích služeb poprvé, stanice už má za sebou zkušenost například s vydrou, pro niž je voda stejně přirozeným prostředím jako pro bobra. Při povodních v roce 2012 ošetřovatelé zachránili vydru říční, která nedaleko Národního divadla uvízla v jímce.